Kontakt O nás
Nevyléčitelný optimista, Michael J. Fox, vyhrál sám nad sebou

Nevyléčitelný optimista, Michael J. Fox, vyhrál sám nad sebou

S Parkinsovou chorobu žije kanadský herec Michael J. Fox už léta. Přesto je životu za tuto lekci vděčný. Svou knihou memoárů, kde popisuje bolestnou zkušenost s nemocí, inspiruje miliony lidí a milionům dalších se zapsal do paměti skvělými hereckými výkony. Cesta jednapadesátiletého Foxe přitom snadná nebyla.

Na totálním dně se Michael ocitnul v létě roku 1992. Ve svém bytě na Mahattanu omdlel na pohovce, vedle níž se válela převrhnutá láhev od piva. Jeho tehdy tříletý syn mu vylezl na prsa a snažil se otce šťoucháním probudit. Když v těžké kocovině konečně zaostřil zrak, uviděl svou ženu, která mu hleděla přímo do očí.

"To je to, co chceš? To je to, kým chceš být?" řekla. Bylo to dno, ale přece jen neprobíhalo podle obvyklého scénáře hollywoodských hvězd. Žádné rozbité manželství, žádné auto nabourané do stromu nebo lechtivé video na YouTube.

Faktem je, že Michael se s kamarády napil rád. Hlavně v době, než se oženil. Potom následoval rakový výtah na výsluní. Tři roky po zanechání studií na střední škole oslnil ve veleúspěšné TV show Rodinná pouta, následovala trilogie Návrat do budoucnosti, která se stala naprostým trhákem. To všechno způsobilo, že Michael se v zářivém kotli slávy tak trochu ztratil.

Na poměry Hollywoodu však zůstal pořád tím milým až obyčejným hochem, jenž nezapomněl na svůj dělnický původ a ochotně dával fanouškům autogramy. Návštěvu klubů a párty omezil až po svatbě s Tracy Pollan. Stal se z něj rodinně založený muž, který svou ženu a syna miloval víc, než vlastní život.

Jeho dosud neškodný přístup k alkoholu se nicméně změnil v roce 1991. Právě v tomto roce mu lékaři diagnostikovali Parkinsovu chorobu. Pro pití už nehledal záminku v zábavě a kamarádství. "Pil jsem sám, tajně a bez jakékoli radosti. Pití teď bylo o izolaci a sebezpytování," napsal v roce 2002 ve své memoárové knize Šťastný muž (Lucky Man).

Své poslední alkoholové orgie si užil krátce po natáčení filmu Poslíček (For Love or Money). V té době se vídal s ženou kvůli práci jen velmi málo. Přesto neměl chuť chodit domů. Místo toho zůstával s filmaři dlouho do noci a v baru do sebe klopil margaritu, vodku a pivo, co to šlo.

To skončilo ve chvíli, kdy se Tracy manžela zeptala: "To je to, kým chceš být?" Herec vnímal velmi těžce, že zklamal lidi, které miloval. Nejvíc ho prý vystrašila rezignace a zklamání, které ženě vyčetl z tváře. Když se rozhodl s pitím přestat, byl to pouze první krok na dlouhé a těžké cestě za získáním kontroly nad svým životem.

Později napsal, že konec s pitím byla první věc v řadě dalších, za něž je vděčný Parkinsonově chorobě. S vtipem a obrovským nadhledem popisuje, jak snadné je ztratit to, co je člověku nejdražší. Foxova nemoc, která mu jednoho dne mohla vzít úplně všechno, se pomalu měnila v "dar", díky němuž konečně prozřel.

Brzy se totiž objevily další výzvy. A jednou z nich byl i Foxův vztah s chorobou. Navzdory diagnóze a jeho stále silnějším záchvatům třasu totiž dlouho popíral, že je nemocen. "Dovolil jsem nemoci, aby mě vlastnila, a kvůli popírání – kdy jsem svou zkušenost odmítl sdílet s ženou a rodinou – jsem i z nich udělal otroky," píše. To se změnilo až v roce 1994, kdy se znovu objednal k neurologovi a začal nad nemocí opět přejímat kontrolu.

Do třetice se musel vyrovnat i se svou tendencí k workoholismu. Od mládí se řídil zásadou "sklapni a jeď". A na tom se nic nezměnilo ani po dosažení hvězdných úspěchů a finančního zabezpečení. Tracy se ho marně snažila přesvědčit, že si může vybírat a přijímat pouze role, které chce. Fox si totiž vytvořil racionalizaci, že jako hlava rodiny musí neustále pracovat, i kdyby tím zkrátil čas trávený s rodinou.

"Jednou z největších ironií mého života je fakt, že teprve potom, co se pro mě stalo nemožné udržet své tělo v klidu, jsem našel klid, bezpečí a duchovní sílu zůstat na jednom místě," píše. “Nemohl jsem se ztišit, dokud jsem už doslova nemohl zůstat v klidu.”

Jeden z prvních neurochirurgů, který Foxe vyšetřoval (a ten jeho diagnózu odmítl), předpověděl, že herec má před sebou už jen 10 let hraní. To bylo v roce 1991. V roce 1996 měl Fox práci, jakou si už dlouho představoval – žil a pracoval v New Yorku, kdy natáčel úspěšný TV seriál Všichni starostovi muži (Spin City). Situace byla téměř dokonalá, ale Fox se přesto stresoval. Především tím, jak jeho nemoc postupovala.

O tři roky později, na Nový rok, si jeho rodina užívala dovolenou na Panenských ostrovech. Když se potápěli v křišťálově čisté vodě, uviděli mořskou želvu. Nenuceně plula kolem a pásla se mořskými řasami. Fox se rozhodl ji v uctivé vzdálenosti následovat. Najednou si všiml, že zvířeti chybí na ploutvi pořádný kus masa. Podivil se, jaká muka asi přežilo. Když pak vylezl z vody, řekl Tracy, že v seriálu nadobro končí. Prostě jen tak. "Dobrá," řekla a objala ho.

 

přidáno 12. února 2014 do kategorie Život

ČTETE: Nevyléčitelný optimista, Michael J. Fox, vyhrál sám nad sebou · 12. února 2014 · Život
·
Další články