Kontakt O nás
Diana Mrazikova: Nesnáším retušované fotografie

Diana Mrazikova: Nesnáším retušované fotografie

Ženské časopisy byly vždy její „drogou“. Nejdřív si z nich vystřihovala obrázky supermodelek, lepila si je na zeď a snila o tom, že jednou se bude na takovýchto stránkách podílet. Podařilo se! Fotografka a novinářka Diana Mrazikova (30) dnes žije svůj sen - specializuje se na lifestylová témata o ženách z různých zemí světa. Před jejím objektivem už stály nejen mnohé hollywoodské hvězdy, ale i takové osobnosti, jako Hillary Clinton a Madelaine Albright.

Americký sen

Diana vystudovala žurnalistiku a fotografii v Los Angeles a přiznává, že právě odchod do Ameriky jí otevřel svět možností. „Začala jsem studovat v Bratislavě, ale vstup na univerzitu byl obrovským zklamáním. Na přednáškách jsme usínali, často jsme na ně nechodili vůbec, protože výuka neměla nic společného s praxí,“ vzpomíná. Po prvním ročníku si sbalila kufry a rozhodla se pokračovat ve studiu v USA. Začátky nebyly lehké, ale americkým školským systémem byla nadšená. „Měli jsme úžasné inspirativní profesory, kteří uměli tak zaníceně přednášet, až jsem měla občas pocit, že jsem v divadle. Podporovali naši kreativitu, individualitu i seberealizaci. Ze školy jsem vycházela vždy plná entuziasmu a chuti pracovat na svých vlastních projektech. Každý cent investovaný do studia se mi vrátil. Mám kariéru, která mě skutečně naplňuje,“ říká Diana. 

Již během školy psala jako freelancerka pro ženské časopisy, „dělala praxi“ v různých fotoagenturách a asistovala renomovaným fotografům. Díky tomu se hodně naučila a získala i důležité kontakty v oboru. „Všechno je otázka vztahů a pracovní etiky. Lidé mi věří, vědí, že nezneužiji žádné informace. Mnohé známé osobnosti si mě klidně pozvou fotit portréty či dělat interview domů, do svého soukromí. Mají respekt vůči mé práci, tak jako já k jejich. Takto jsem fotila v Hollywoodu u herečky ze Zoufalých manželek Brendy Strong, která hraje momentálně v nové sérii Dallas manželku Bobbyho. Nebo v plážovém domě v Malibu u herce Ryana O’Neala, krátce po smrti jeho partnerky Farrah Fawcett.“ Brendě se fotky natolik  líbily, že si z ní udělala dvorní fotografku a dokonce má její fotku i na své vizitce.

 

Hledám jiskru v oku a emoce

„Narozdíl od mnoha jiných fotografů já lidi, které fotím nestylizuji a neříkám jim co mají dělat. Nechci, aby ztvárňovali mé vize, chci je zachytit autenticky, hledám u nich jiskru v oku a emoce. Nejraději fotím u nich doma, nebo v prostředí, které je jim blízké. Kdykoliv mám možnost, využívám přírodní světlo a retušuji jen minimálně. Dnes je každý, kdo vlastní fotoaparát fotografem, ale málokdo má skutečné vidění. Samozřejmě, je to subjektivní názor, často se i špatné fotky mnoha lidem líbí. Osobně začínám být až alergická na retušované fotografie. Jednak totiž mnozí retušovat neumí (v časopisech často vidím naleštěné voskové figuríny bez života), a na druhé straně jsem často i proti dokonalé práci retušérů, kteří vytvoří z lidí nadpozemsky nádherné bytosti, které nemají nic společného s realitou. Lidé jsou tak zmatení tím, co vidí  v médiích, že začínají být k sobě přehnaně kritičtí. Hledají totiž dokonalost, která neexistuje. Když se vidí na normální fotce, vadí jim na ní každá mimická vráska. Dobrá fotka je přitom kombinací atmosféry, výrazu v obličeji a dobrého světla. 

 

Proč časopisy vypadají stejně

Když dostala Diana hned po promoci nabídku založit slovenskou edici OK! Magazine, který vychází ve 20 zemích světa, přijala ji jako výzvu a dokázala, že i časopis o celebritách se dá dělat kvalitně a nebulvárně. „Mnohá komerční média mají stále bulvárnější charakter a tvrdí, že uspokojují poptávku. Podle mě to vůbec není pravda! Kdyby novináři dokázali zajímavě zpracovat kvalitní obsah, čtenáři by to jen ocenili. V médiích pak kvalitní novináři chybí, protože jejich práci nemá kdo zaplatit, a tak se věnují raději reklamě, nebo PR. V nízkonákladových médiích jsou nuceni zpracovávat velké množství obsahu a nemají čas a prostor jít do hloubky a podstaty materiálu. Já si financuji zahraniční výpravy za reportážemi sama, mohu si to dovolit díky svým reklamním fotozakázkám. Až se tomu musím smát: kdybych byla pouze novinářka, asi bych umřela hlady, nebo bych si musela najít nějakého sponzora. Dnes chce kdekdo vydávat časopis či psát blog, protože si myslí, že to je dobrý byznys, nebo je to módní a cool, ale ani nemá vlastní témata, a proto vykrádá obsahy jiných článků, nebo píše nekvalitní bulvár. Přitom kolem nás je tolik úžasných inspirativních témat a lidí, o kterých se dá psát. Hodně cestuji, mám spoustu námětů na články, v mém počítači čekají tuny nezpracovaných materiálů z celého světa. 

 

Africké dobrodružství 

Před dvěma lety se Diana rozhodla o radikální změnu - opustit stabilní práci a zrealizovat svůj fotograficko-novinářský projekt Womania (Paris-Dakar-Women), který zachycuje životní styl žen různých kultur - africké, arabské a evropské. Inspirovala ji dovolená v Senegalu, na které si uvědomila, jak málo víme o ženách cizích kultur. 

Cestovala autem z Dakaru do Paříže a v každé zemi žila s domorodými ženami několik měsíců. Dokumentovala jak žijí, jak pracují, jak milují, jak myslí, co chtějí v životě dosáhnout. Hned na své první zastávce v Senegalu, si Diana velmi rychle uvědomila, že to nebude tak jednoduché, jak si představovala. „Většina věcí zde totiž nezáleží na vás, ale na vnějších faktorech, které nedokážete ovlivnit. Třeba, když se stát rozhodne vypnout elektřinu na 8 hodin denně, čímž totálně ochromí váš počítač a práci novináře. Fotografovat místní  ženy bylo těžší než fotit hollywoodské hvězdy. Nelze jen tak přijít a začít fotit - musí vás mezi sebe přijmout do komunity, důvěřovat vám a to nějaký čas trvá. Byly dny, kdy mi nic nevycházelo, byla jsem zoufalá, a měla sto chuť to zabalit. Jako sebemotivaci jsem si dokola opakovala: Jsem produktivní, jsem produktivní. Nestane se ze mne zpomalená Afričanka. Naštěstí, věci se daly do pohybu, i když téměř nic nebylo podle původního plánu. Dva měsíce v Senegalu se protáhly na téměř
2 roky. Dianě se však podařilo dokončit svoji původní misi, a přitom zrealizovat mnohé jiné projekty, o kterých ani nesnila. Její práce si rychle všimly mezinárodní organizace, a tak postupně pracovala pro Red Cross International a USAID, nafotila fotobanku pro Orange Telecom, pracovala na kampaních pro Société Générale (Komerční banka) a založila fotoagenturu CELO LIPPI. „V Senegalu jsem si uvědomila, že extrémní situace nás posunou mnohem rychleji dopředu, než když jde všechno jako po másle. Naučila jsem se tu myslet na zadní vrátka, a na to, že i když situace vypadá jakkoli beznadějně, je důležité nenechat se odradit svým okolím, ale věřit v sebe a ve své projekty.“

přidáno 27. listopadu 2015 do kategorie Život

Diana Mrazikova

Diana Mrazikova

Mezinárodně uznávaná fotografka a novinářka. Vystudovala fotografii, žurnalistiku a reklamu na Santa Monica College a UCLA univerzitě. Hovoří pěti jazyky. Střídavě bydlí v Praze, Bratislavě, Los Angeles a Dakaru. Získala více než 30 ocenění na různých mezinárodních fotosoutěžích. Za fotografie ze svého ženského lifestylového projektu Womania získala loni 2. místo na International Photo Awards v New Yorku. Její vítěznou fotografii ze Sony World Photo Awards si můžete prohlédnout v pražské Lucerně (výstava trvá do konce listopadu 2012). Zúčastnila se humanitárních misí s Red Cross International a USAID. Na Slovensku a v Čechách najdete její práci v časopisech Eva a Madam Eva, Lidé a Země, Cosmopolitan, For Men, OK! Magazine a dalších. Momentálně se věnuje samostudiu grafiky, protože nikdy není 100% spokojená s tím, jak grafici zalamují články.
www.dianamrazikova.com

ČTETE: Diana Mrazikova: Nesnáším retušované fotografie · 27. listopadu 2015 · Život
·
Další články