Kontakt O nás

Bob Dylan má pro vás vzkaz: buďte sami sebou

Kdekdo si Boba Dylana, jenž letos oslavil 71. narozeniny, pamatuje jako skvělého písničkáře. Jeho odkaz sahající do 60. let přitom zdaleka není završen. Dylan stále nahrává alba a do toho sbírá jedno ocenění za druhým. V čem spočívá jako úspěch?

Možná byste nenapsali stejně úžasnou píseň jako je Blowin’ in the Wind, přesto si z příkladu Boba Dylana můžete odnést pár cenných lekcí. V životě se mu se mu do cesty postavilo množství překážek, včetně drsných kritiků, kteří jeho dílo bez milosti strhali. Dylan se ale vždycky postavil na nohy a šel svou vlastní cestou. Jak se dokázal udržet na vrcholu více než polovinu století? Přečtěte si několik ponaučení z jeho příběhu.

Zapomeňte na dnešek: Dylan se dívá vpřed, což učinil i svou misí. Jde o filozofii, která by každému prospěla.

Vyhýbejte se věčným kritikům: Ve světě to chodí tak, že lidé se vás budou snažit držet na uzdě. Konkurenti v byznysu budou snižovat vaše zásluhy. Šéf se může cítit ohrožen vaším vzestupem. Někdy to skutečně vypadá tak, že kritikem je každý. Vy ale negativním hlasům podlehnout nesmíte, natož aby vás ubily ve vaší vlastní hře. Když se Dylan rozhodl přijmout křesťanství a v roce 1979 odešel na tři měsíce studovat náboženskou školu v jižní Kalifornii, z čehož vznikly písničky jeho skvělého alba Slow Train Coming, sklidil za to velkou kritiku od lidí neschopných přijmout jeho snahu o osobní a hudební růst. Dylana ale neodradili. Díky své nově objevené víře získal sílu a vytvořil některé z jeho nejlepších hudebních počinů.

Udělejte osobní revoluci: Ještě když byl Dylan teenager dospívající v bezútěšné oblasti Železných hor v Minnesotě, vytvořil si vizi pro zbytek svého života. Jediné, po čem toužil, bylo stát se muzikantem. Za to, že tak brzy v životě našel uplatnění, samozřejmě vděčí i štěstí. Pro každého z vás ale není nikdy pozdě udělat osobní revoluci. Dylan byl posedlý poslechem rádiových stanic, která hrála vše od Grand Ole Opry přes jízlivý Chigago blues. Všechno to nasál a naučil se řemeslu. Když pak v lednu 1961 dorazil do Greenwich Village, byl již připraven naplnit svoji životní ambici a dělat muziku.

Jděte po vlastní cestě: Celý život razil Dylan novou cestu a dál následoval svou múzu. Nejvýraznější důkaz tohoto rysu se projevil v roce 1965, kdy přešel od folku k rock ‘n’rollu a nahrál svůj single Like a Rolling Stone. Tehdy přišel s něčím naprosto novým, se šestiminutovou písní, dosud nejdelším singlem vůbec. Tím, že posunul hranici délky nahrávek, povzbudil další hudebníky, aby se nebáli být odvážní a experimentovat.

Vždycky zůstaňte inovativní: Dylan stále hledá výzvy. V roce 1966 se bývalý král folku stal princem popu. Dosud dělal všechny své nahrávky v New York City, cítil však, že nastal čas na nové místo a nahrál tak většinu dalších alb v Nashville. Měl šťastnou ruku, protože Blonde on Blonde se stala jedním z jeho nejúspěšnějších a nejinovativnějších děl. Mnoho lidí kolem něj ho přitom od tak radikálního posunu odrazovalo, včetně jeho manažera Alberta Grossmana. Dylan to věděl líp. Věděl, že musí inovovat, dokonce i v době, když vládl rock ‘n ‘rollu.

Neusněte na vavřínech: V roce 1975 byl Dylan na roztrhání. Albem Blood on the Tracks obnovil svou pozici idolu, rok předtím měl šňůřu po severní Americe s The Band, jednou z nejrespektovanějších skupin rock ‘n’rollu, s níž vyprodal Madison Square Garden, stadion v Los Angeles i další arény. Na podzim 1975 se pustil do hraní s neznámými kapelami. Tak vzniko Rolling Thunder Revue, jedno z jeho nejoceňovanějších hudebních dobrodružství.

Sázejte na sebe: Začátkem devadesátek se Dylan ocitnul na mrtvém bodě. Kritici rozcupovali jeho nejnovější album Under the Red Sky a dobré nebyly ani prodeje. Dylan potřeboval insiraci, přestávku a hlavně opustit kolovrátek, kdy nahrával nové album každý rok. Uzavřel se do svého garážového studia a nahrál Good As I Been to You and World Gone Wrong, dvě alba, v nichž se omezil pouze na zpěv, kytaru a harmoniku. Vrátil se ke svým folkovým písním, které kdysi tolik miloval a jež zpíval coby student v Minnesotě. Výsledek byl terapeutický. Načerpal sílu a v roce 1997 opět prorazil s albem Time Out of Mind, které získalo cenu Grammy.

Vezměte osud do svých rukou: Buďte vůdci, ne následovači. Tuhle větu jsme možná slýchali už jako děti. Mít život pod kontrolou přitom není snadné. Musíme totiž udělat jednu velkou sázku – na sebe. A uvěřit, že na to máme. Dylan na to měl zcela určitě, když se rozhodl pro radikální krok odejít z univerzity uprostřed druhého ročníku a vydat se do Greenwich Village s cílem stát se folkovým muzikantem. Byla to obrovská hra. Dylan ale věděl, že uspět může. Pokud věříte svým schopnostem, nic vás nemůže zastavit.

Stůjte mimo dav: Je tak lákavé přidat se k davu, je to mnohem snazší, než si zachovat nezávislý postoj. Tím, že se vmísíte mezi ostatní, ale snižujete sebe a bráníte rozvoji vlastní originality. Dylan tohle zažil sám na sobě, když v roce 1961 přišel do New Yorku a místo popu, na němž by okamžitě vydělal velké peníze, se vydal cestou folku.

Učte se od všech: Nikdy nejsme příliš staří ani mladí, abychom se nemohli učit od lidí kolem nás. Kdokoli nás může inspirovat a nasměrovat tam, kam nejvíce potřebujeme. Když Dylan začínal jako folkař, měl vzor ve Woody Guthriem, který své Dust Bowl balady vydal ve čtyřicátých letech. Koncem osmdesátek ale potřeboval někoho nového, kdo by jej nakopl. Tuhle osobu našel v lídrovi U2, Bonovi, který byl o 19 let mladší. Dylan napsal sadu nových osobních písní a Bono jej vybízel, aby je nahrál ve spolupráci s horkokrevným hudebním producentem Danielem Lanoisem. Tahle spolupráce přinesla plody v roce 1989 vydáním alba Oh Mercy, které kritici i fanoušci považují za jeho nejlepší sólovou práci dekády.

Překvapte! Opusťte svou zónu pohodlí: Život se někdy zdá tak jednoduchý a my se rádi koupeme ve světle našich úspěchů a splněných přání. Jenže rutina je neodbytná a občas nás přidusí natolik, že zoufale potřebujeme něco, co nás dostane ze stagnace a útlumu. Odpovědí je dělat něco nečekaného – radikálního, dokonce tak radikálního, že nás to odvane z naší vlastní zóny pohodlí. To samozřejmě vyžaduje odvahu. Dylan tento stav zažil začátkem sedmdesátek. Měl tvůrčí krizi, při níž si sáhl na dno.

Aby získal opět jiskru, udělal něco šokujícího: zahrál si ve westernovém filmu Pat Garrett a Billy Kid a zároveň k němu nahrál soundtrack. Tenhle posun zafungoval úžasně. Knockin’on Heaven’s Door, po mnoha letech jeho první singl, se stal hitem a atakoval hitparády. To Dylana nabilo takovou energií, že nahrál skvělé album Planet Waves a vydal se na koncertovou šňůru po USA, jež měla obrovský úspěch a která mu zajistila titulku na obálce magazínu Newsweek.

 

přidáno 15. ledna 2014 do kategorie Život

ČTETE: Bob Dylan má pro vás vzkaz: buďte sami sebou · 15. ledna 2014 · Život
·
Další články