Kontakt O nás

Tajemství dechu - 1.díl

Kolikrát za život jsme už slyšeli o důležitosti dýchání, o tom, že bychom měli dýchat správně? Rozhodně nejednou. Přesto v nás tyto informace nezanechaly hlubší stopu než jen letmé intelektuální porozumění. Přitom pokud na chvíli přestaneme číst tyto řádky, můžeme si zcela jasně uvědomit, že dýcháme právě teď. V bdělém stavu se cyklus nádechu a výdechu opakuje přibližně dvanáckrát, ve spánku je snížen na polovinu. Za 24 hodin se tedy nadechneme nejméně 13 tisíc krát! Naše dýchání je však většinou povrchní, a tak nejenže se připravujeme o blahodárné účinky hlubokého, přirozeného dýchání, ale ještě sami sebe poškozujeme. Jak? Co je to přirozené dýchání? A jak nám může pomoci ke kvalitnějšímu a uvolněnějšímu životu?

Náš dech je s námi od prvního nádechu novorozeněte a doprovází nás až k výdechu poslednímu. Celý život nás zásobuje kyslíkem a oživuje tak naše tělo, okamžik po okamžiku. Abychom si mohli plně uvědomit význam dechu, je nejprve důležité pochopit a procítit základní anatomii dýchání. Kudy tedy cestuje vzduch, který vdechujeme?

 

Trochu zajímavostí…

Dýchací ústrojí začíná nosem (nejdelší úředně zjištěný nos měřil 28 cm!), v němž se vzduch trochu čistí a otepluje. Nos přechází v nosohltan (kde jsou mandle, jež zneškodňují bakterie a viry), ten v hrtan (což je trubička složená z chrupavčitých prstýnků), uprostřed něhož jsou uloženy hlasivky. Není bez zajímavosti, že okolo hlasivek proudí vzduch rychlostí 20 m/s, při hlubším vdechu až 36 m/s. Při kašli se kolem nich prohání vzduch rychlostí 120 m/s, což je síla cyklónu, jenž vyvrací stromy! Ale zpět k anatomii: hrtan přechází v průdušnici, která se větví na levou a pravou průdušku. Stěny průdušnice a průdušek jsou potažené tkání, která zachycuje bakterie a nečistoty. Když se jich nahromadí příliš mnoho, vyvolá to záchvat kašle, jenž tyto látky vypudí ven. Plíce samotné mají tři laloky na pravé straně a dva nalevo. Jsou extrémně pružné a mohou se pohybovat všemi směry kromě míst, kde jsou spojeny tepnami s průdušnicí a srdcem.

 

V plicích se průdušky rozvětvují na stále jemnější větve, které přecházejí ve 400 miliónů bublinovitých váčků (plicní sklípky). Právě v nich dochází k životadárné výměně kyslíku a kysličníku uhličitého. Kdyby se veškerá plocha plicních sklípků dala vedle sebe, vznikla by plocha 130 m2! Jsou potaženy hustou sítí krevních vlásečnic (jemné cévy). Tudy vniká vdechnutý kyslík přímo do krve. Tomuto procesu se říká zevní dýchání.

 

Červená krvinka naložená kyslíkem putuje krevním řečištěm a svůj náklad kyslíku předá vlásečnicí některé buňce těla. Které? Jak to ví? Buňky přijímají kyslík a zpět do krve vylučují kysličník uhličitý. I tento pochod, tzv. vnitřní dýchání, je zázrak.

 

Kyslík pomáhá proměňovat stravu v biologickou energii právě v těchto buňkách. Můžeme si to představit i takto: Aby buňky žily, musí přijímat palivo (stravu). Palivo se však musí něčím podpálit, což dělá právě kyslík. Zdá se jasné, že čím více kyslíku přijmeme v jednom nádechu, tím lépe může probíhat obnova a znovuoživení organismu.

 

Umíme hluboce dýchat?

V ideálním případě by měl objem přijatého vzduchu odpovídat kapacitě našich plic (5 000 ml), my však na jedno nadechnutí vdechujeme jen půl litru!

Kdyby vám někdo řekl, ať se zhluboka nadechnete, tak zhluboka, jak jen svedete, co uděláte? Zkuste si to. Většina z nás vtáhne břicho dovnitř, roztáhne horní část hrudníku a zvedne ramena, na což jsme zvyklí z normálního dýchání. Máme totiž ve zvyku dýchat jen do horní poloviny plic, přitom potencionální objem plic je mnohem větší v dolní části! Více než půlka plic je naším běžným způsobem dýchání okrádána o čerstvý vzduch!

Dech a jeho rychlost a mělkost či hloubka samozřejmě závisí na našem stavu, na tom, co cítíme a co děláme. Jinak dýcháme při extrémně namáhavé situaci či ve stresu (až stokrát za minutu!) a jinak před usnutím. Avšak bez ohledu na to, v jakém stavu se nacházíme, spoléháme se ve většině případů jen na hrudní a podkličkové dýchání (rozšiřuje se horní část plic a zvedají se klíční kosti). Jen málokdy vdechujeme vzduch do nejhlubších částí plic, kde čeká nejvíce krve na okysličení. Prohloubení a zpomalení dechu však ve chvíli, kdy cítíme napětí, může být velice účinným lékem a cestou k uklidnění a nadhledu.

Hluboký nádech a výdech může být tak příjemným a očišťujícím zážitkem, že je to až neuvěřitelné. Jakmile jednou zažijete uvolňující moc hlubokého, přitom však klidného dechu, můžete být překvapeni, jak dýchání ovlivňuje nejen naše tělesné pochody, ale i stav naší mysli, náladu a pocity. Může to být částečně i tím, že dýcháme-li zhluboka, vylučuje naše tělo endorfiny, hormony štěstí. Velkou výhodou dechu je to, že ho máme stále u sebe. Naučíme-li se (nebo lépe řečeno: odnaučíme-li se naše špatné dýchací návyky) správně (tedy přirozeně) dýchat, máme ve svých rukou mocnou transformující sílu. Dýchání je nejrychlejší, nejlevnější a nejúčinnější cestou k nalezení klidu ve chvílích napětí, vyrovnání se s tlaky okolí a zlepšení našeho celkového zdravotního stavu a pocitu tělesné a duševní pohody. Pokud chápeme proces dýchání i trochu metaforicky, může nám navíc ukazovat, jak se zbavit starého (ve výdechu) a otevřít se novému (v nádechu).

 

Tolik pro dnešek. Za dva dny, v sobotu, se podíváme na umění přiřozeného dechu, naučíme se dechová cvičení a tento "dechový" dvoudílný seriál uzavřeme. Těším se na vás.

 

 

přidáno 23. července 2014 do kategorie Zdraví

ČTETE: Tajemství dechu - 1.díl · 23. července 2014 · Zdraví
·
Další články