Kontakt O nás

Mami, já nechci bonbon! Dej mi radši mrkev!

Zní vám věta z nadpisu jako science fiction? Nejste sami. Přibývá dětí, které upřednostňují nezdravou stravu. Nejčastější příčinou jsou nejen špatné jídelní návyky v rodinách, ale i celkové kulturní klima, které dnes ve stravování vládne. Je vůbec v silách rodičů kvalitu stravy potomků uhlídat?

Za posledních dvacet let se dětský jídelníček zásadně proměnil. Dnešní pokrmy jsou nesrovnatelně častěji průmyslově zpracované a velkou část dostupných potravin tvoří jídlo typu junk food, tedy nehodnotné, bez dostatečné přítomnosti živin a vitamínů. Reklamní společnosti podobné "pochoutky", obvykle lákavé pro chuťové buňky, přesto propagují, a to všude, kam se děti podívají: v televizi, na internetu, na billboardech. Co je ještě závažnější, nezdravá strava bývá dostupná i přímo v občerstvovacích automatech ve školách a v dalších zařízeních, kde děti tráví čas. Jakmile si děti na "dreky" (jak se jalovým potravinám v nutričně uvědomělých rodinách někdy přezdívá) vypěstují návyk, snadno to přeroste v závislost. A zdravotně žádoucí pokrmy se rázem zdají být mdlé až nechutné. Co lze udělat pro to, aby naše děti epidemii nekvalitní stravy odolaly nebo aby si pokrmy zdravé oblíbily?

 

Začněme, jak nejdřív to jde

Nejprve usilujme o plné kojení do půlroku věku miminka a až potom začněme s příkrmy. Postupně dítě seznamujme s rozmanitou škálou hodnotných prvních potravin, tedy vybrané zeleniny, ovoce a případně masa v kašovité podobě. Vařme z kvalitních surovin, doma vyrobené upřednostňujme před průmyslově zpracovaným.

Pamatujme, že nejmenší děti nevyžadují chuťovou variabilitu. Jídlo pro ně příliš neochucujme. K pití nabízejme vodu, neslazený slabý vhodný čaj nebo mléko (které ale nepovažujme za nápoj, je to výživná potravina).

Když nabízíme nové jídlo, nejprve dejme dítěti trochu ochutnat. Pokud se mu nezamlouvá, ať ho nejí. Pokud mu naopak chutná a pěkně jí, nezapomeňme ho pochválit. Neoblíbená jídla zkusme po čase naservírovat znovu. Starším vysvětlujme, že jak člověk roste, chutě se mu mění. Každý máme něco, k čemu jsme se "projedli" až časem - špenát, ryby, olivy…

Netrapme malé děti velkými porcemi. Raději ať si batole přidá, než aby si zvyklo nechávat zbytky. Mimochodem, děti vědí, kdy mají dost. Pokud odvracejí hlavičku a další sousto odmítají, není důvod je nutit.

Vždy, když to jde, respektujme dětské chutě a přání. Když dítě projeví zájem o něco z toho, co konzumujeme my dospělí, buďme vstřícní a jen zvažme, v jaké podobě mu to můžeme dát ochutnat. Jakmile dítě jen trochu povyroste, nedělejme zvláštní jídla pro "malé" a "velké". Všichni ať jedí to samé, jen třeba jinak kořeněné.

 

Starší děti: Nejtěžším úkolem je ustát nápor "dreků"

Mnohé z nekvalitního jídla existuje v podobě vlastně dobře chutnajících pochutin na jedno hmátnutí (např. všelijaké sladké tyčinky, chipsy) nebo rychlého občerstvení (fasfood). Tohle jídlo je snadno dostupné, nepotřebuje obvykle žádnou další úpravu a dá se jíst jen tak z ruky, klidně i za chůze nebo před televizorem. Děti, které si tento druh stravování osvojí, rychle ztrácejí zájem jak o vaření, tak o příbor. Nezajímá je jídlo pracněji tradičně uvařené a podávané na stole. Bohužel jde o trend, který dnes pozorujeme i v mnoha tzv. dobrých rodinách, jejichž přezaměstnaní rodiče taktéž raději sáhnou po hotovkách než by sami uvařili z nakoupených surovin. Pokud něčí dítě už vězí ve zvyku podobného přístupu, mají rodiče před sebou, chtějí-li něco zlepšit k lepšímu, nadlidský úkol. Zvyk je i v tomto případě železná košile. A změnit to znamená hlavně důsledné omezení přísunu nezdravých pochutin. Těmi zdravými je naopak třeba se obklopit a udělat je pro dítě co nejlákavějšími.

 

Ozdravění krok za krokem

Nemějme proto nežádoucí nápoje nebo pochutiny pokud možno vůbec doma. Když nejsou dostupné, nikdo není v pokušení.

Vytvořme pravidlo, že nikdo nemůže "mlsat" nejméně dvě hodiny před hlavním jídlem. Pro malé svačinky mějme k dispozici zásobu vítaných přesnídávek, jako např. čerstvé a sušené ovoce, jogurt, chleba s máslem, popcorn bez příchutě, vařená čerstvá vejce, křehké plnozrnné chleby či knäckebrot, domácí pečivo nebo koupené "zdravé" housky či sušenky apod. Veďme děti k tomu, aby si podobné potraviny nosily s sebou mimo domov jako svačinu.

Vštěpujme dětem zásady zdravého stravování. Nelitujme času, vysvětlujme, proč je třeba jíst zdravě a proč si musíme dávat pozor na jídla z reklamy ("Výrobci stojí především o naše peníze, které za nekvalitní pokrmy utratíme. Naše zdraví je jim ukradené.")

Povídejme si s dětmi o jednotlivých potravinách. Čím nám dělá dobře mrkev? Čím prospívá živý jogurt? Proč se vyplatí jíst čočku? Odkud se na stole vzal řízek? Proč raději koupíme biomaso než maso z velkochovů? A proč někteří lidé maso raději nejedí?

 

To nejdůležitější: Zapojme je! Ale bez násilí!

Pokud chceme děti vést ke zdravé stravě nebo na ni zkusit přejít, dovolme jim podílet se také na vlastní přípravě. Zkusme zavést pravidlo, že my dospělí sice vybíráme, co bude k vaření k dispozici, protože víme, co je výživné a dobré, tyto znalosti ovšem dětem rádi postupně předáme. A dítě může hned pomoci plánovat jídelníček: Co si uvaříme dnes? Co zítra? Co až bude mít někdo narozeniny?

Snažme se, aby vzhled pokrmů byl pro děti atraktivní. Ať se samy přičiní, např. vykrajováním těsta formičkami, sestavováním obrázků z částí jídla na talíř nebo třeba i experimentováním s potravinářskými barvivy bez přidaných "éček".

Tvořme s dětmi zdravé jednohubky a nechme přitom uplatnit jejich tvořivost. Oblíbené jsou tzv. dipy, tedy syrová zelenina s něčím na namáčení (např. proužky mrkve a papriky namáčené v řidším ochuceném tvarohovém sýru).

Méně oblíbenou zeleninu nasekejme nebo namelme v mixéru, abychom zakryli její přítomnost v polévkách, vývarech a omáčkách.

Jako zákusek servírujme také ovoce - čerstvé nebo pečené, dušené i sušené. Může být vykrojené do zajímavých tvarů. Nechme dítě, ať udělá ovocný salát, to je jeden z prvních jistých úspěchů vašeho malého kuchaře.

A používejme vlastní marketingové triky, dávejme jídlům přitažlivá jména: Co třeba "Zlatovlásčin losos" nebo "salátová bašta mnoha barev"?

Veďme děti k uváženému nakupování. Vysvětlujme, proč jdeme raději na trh než do hypermarketu. Proč, kde to jde, upřednostňujme zdravé "domácí" produkty (např. sekanou z vlastnoručně namletého masa, omáčky na těstoviny z čerstvé zeleniny, polévky z původních surovin, a ne z průmyslově zpracovaných produktů atd.).

Seznamujme děti s méně obvyklými součástmi stravy - s ořechy, semeny, klíčky. A pokud máme zahrádku nebo balkón a můžeme s dětmi sami něco vypěstovat, je vyhráno!

 

Věnujme pozornost rodinnému stolování

Společná jídla jsou nesmírně důležitá a ničím nenahraditelná, a to opět od raného věku. Pravidelný pokrm servírovaný každý den či aspoň víkend v obdobný čas dodávají dětem (ale i dospělým) pocit bezpečí a sounáležitosti. Opět nezbývá než se držet potřebných pravidel:

Žádné slazené nápoje, pouze vodu, ředěné čaje nebo pivo či víno pro dospělé.

Dávejme jídla na stůl raději v mísách, než rovnou na talíř, aby každý mohl sám určovat velikost své porce.

Důležitá je estetická stránka věci, tedy např. prostření stolu a jeho nazdobení, a to nejen o svátcích. Naprostým tabu by měla být zapnutá televize či počítač, ale třeba i hračky rozházené po stole. Telefony u jídla vypněme nebo ignorujme.

Jídlo je příležitostí sdílet se a povídat si, pomáhá zlepšit sociální dovednosti.

Tu a tam proto vyhledávejme i stolování s příbuzenstvem či přáteli, ať si dítě zvyká na větší společnost. A jakkoliv je důležité přibrat dítě k rozhovoru, měli bychom ho při této příležitosti zároveň učit nenarušovat konverzaci dospělých a neskákat nikomu do řeči.

Dejme najevo očekávání, že se dítě bude při jídle pěkně chovat. Nikdo např. nezačne jíst, dokud všichni (včetně toho, kdo jídlo připravil!) neusednou. Když něco chceme, říkáme si "prosím" a "díky". Ostatní obsloužíme dříve než sebe. Když si dítě dobré způsoby osvojí, chválíme ho a můžeme zdůraznit, jak je takové chování"dospělé". Správné způsoby stolování ovšem zavádějme pomalu a postupně, zaměřme se na jednu zásadu po druhé, nechtějme vše najednou. A jakmile je dítě "vychované", na dobrých způsobech stolování trvejme.

Rodinný stůl je v současnosti nezřídka jediné místo, kde se celá rodina pravidelně schází. Příprava pokrmů, vlastní stolování a následný úklid je pak ideální příležitostí pro nenásilnou motivovanou společnou činnost a komunikaci mezi všemi členy rodiny. Využívejme toho nejen pro budování rodinného společenství, ale právě i jako možnost, jak dětem vštípit zásady zdravého stravování, které jim ozdraví celé jejich bytí.

Na druhou stranu to se zaváděním zdravé stravy nepřehánějme. Nedělejme z nezdravého jídla zakázané a ze zdravého dogma. Výjimky nechť potvrzují pravidlo. Přijměme, že slazených nápojů a sladkostí si děti tu a tam i bez našeho vědomí užijí mimo domov, a nedělejme z toho drama.

Při troše trpělivosti a štěstí se výhledově dočkáme toho, že od určitého věku naše děti samy začnou toužit po mrkvi k svačině a "dreky" budou i bez naší přítomnosti odmítat, nejpozději až si povšimnou, že se jim po sladkostech a fastfoodu zhoršuje akné.

Na závěr to nejobtížnější: Vychováváme příkladem. Mnoho dospělých dobře ví, že rodičovství je i pro ně samé výzvou a možností, jak zásadně přehodnotit a změnit svoje vlastní nezdravé jídelní návyky.

Vyšlo v časopise Děti a my

přidáno 10. října 2014 do kategorie Zdraví

ČTETE: Mami, já nechci bonbon! Dej mi radši mrkev! · 10. října 2014 · Zdraví
·
Další články