Kontakt O nás

Vzhled a vhled

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak naše myšlenky a pocity souvisí s tím, jak vypadáme? Kolikrát se nám stalo, že jsme se probudili a ani jsme se „vidět nemohli“? Kolikrát nás někdo ocenil a my se díky tomu uvolnili, usmáli a narovnali? Jistě máte spoustu podobných zážitků ze svého vlastního života. Pojďte se společně podívat na spojení našeho vnitřního a vnějšího světa trochu blíž…

„Zrcadlo, zrcadlo – kdo je na světě nejkrásnější?“ Známá pohádková otázka, se kterou se v praktickém životě potkáváme každý den. Do zrcadla se na sebe díváme, abychom se upravili, vylepšili, udělali se pěknějšími a atraktivnějšími. Někdy nám náš obraz slouží jako takový poslední kontrola, že je navenek vše tak, jak má být; že jsme tací, jak chceme vypadat. A hurá do světa.

Tomu, jak vypadáme, věnujeme obrovské množství energie…

…oblečení, vlasy, make-up, boty, vybělené zuby… A jeto pochopitelné, celý den se nás dívají další lidé a my se díváme na ně. Často však zapomínáme (nebo si to nepříliš uvědomujeme), co se v nás přitom děje, jaké máme pocity a myšlenky. Mnohé z vás, milé dámy (ale i pánové) jistě znáte situace, kdy s pohledem na sebe nejste spokojené. Jakoby ve vaší hlavě byla nějaká postavička, která říká: „to není dost dobré; to snad není možné, jak dnes vypadáš; měla bys zhubnout; to je hrozný, ta moje pleť; apod.“ (doplňte si dle libosti vlastní věty). A už to jede: cítíme se hůř než před chvílí, snažíme se nějak poupravit, ale moc se to nedaří. Sami sobě se nelíbíme a ať děláme, co děláme, nejsme spokojení.

Možná jsem předchozí příklad trochu nadsadil, ale ne moc. Chtěl jsem tím ukázat, že kolikrát nejde jen o naši vizáž, ale hlavně a především o naše prožitky: co cítíme, jak máme sami sebe rádi, jak jsme schopni se ocenit a přijmout. Zažil jsem více žen, které velmi toužily zhubnout. Říkali mi: „Až budu hubená, všechno bude lepší, třeba si i najdu lepšího partnera“ apod. Zajímavé bylo, že ty, kterým se ona žádaná změna podařila, byli sice rády, že něco dokázaly, ale rozhodně se jim nezměnil celý život, jak mnohé (byť tak nějak v tajném koutku mysli) očekávaly.

Pamatujeme na to, jací jsme uvnitř?

Péče o sebe na vnější rovině je velmi důležitá. Rád bych však poukázal na to, že bez věnování pozornosti vnitřní rovině nebývá změna trvalá a mnohdy ani nepomůže! Nové vlasy jistě dodají sebevědomí – ale na jak dlouho? Pokud si o sobě myslím, že nejsem příliš pěkná/ý, tak se svým vzhledem můžu dělat čáry máry, ale stále si o sobě budu myslet, že nejsem hezká („musím se tedy namalovat, protože bez líčení ven fakt nejdu“ – proč ne? Co by stalo, kdyby vás někdo viděl?)

Druhý extrém je pak pouze péče o své prožívání. Znám takové lidi, kteří jsou tak ponoření ve svém vnitřním světě, že na svůj vzhled příliš nedbají (mnohdy s tím, že jsou nad takové povrchní věci povzneseni). Ti se často diví, proč nemohou najít či si udržet pořádného partnera, když jsou přece tak vědomí.

Změna pouze na jedné rovině (upravíme si vizáž nebo jenom hloubáme v nitru) není dostačující. Celková a opravdu efektivní je péče o sebe v obou rovinách. Pokud to neděláme, může se nám stát, že i když vypadáme fantasticky, tak narážíme na potíže, na svoje limity a omezení – neznáme své potřeby, jsme nejistí a zmatení, neumíme dobře komunikovat atd. Sice se usmíváme, ale cítíme se pod psa. A víte co? Lidi to poznají a podle toho se k nám chovají. Lidi se totiž nedorozumívají jenom slovy, ale i vůní, hmatem, zrakem. Jsme citliví na soulad toho, co někdo říká a jak se přitom chová. Těžko uvěříte někomu, kdo o sobě tvrdí, že je šťastný a přitom má skleslá ramena a smutný pohled v očích.

Pokud chceme opravdu navýšit kvalitu svého života, své sebevědomí a způsob, jakým působíme na druhé, měli bychom pamatovat na obě strany mince. Změna zevnějšku výrazně ovlivňuje naše sebehodnocení. Změna trvalejšího charakteru však musí pocházet zevnitř – naše sebepřijetí a vědomí hodnoty pak může prostoupit navenek a jako slunce prozářit naši „šlupku“. A tak je možná nejdůležitější, aby tyto dvě roviny našeho bytí byly ve spojení. Aby spolu komunikovaly, žily v harmonii a shodě. Chce to někdy kus odvahy a ochoty – podílet se na tvorbě svého života a svého působení na druhé z hloubky naší autentičnosti a opravdovosti.
Jak to ovšem udělat? Jaké kroky, v jakém pořadí? Kde začít? Kdo vám s tím může pomoci? Dobré otázky…

přidáno 24. října 2014 do kategorie Vztahy

ČTETE: Vzhled a vhled · 24. října 2014 · Vztahy
·
Další články