Kontakt O nás

Máme se dost rádi?

Mít se rád je základem šťastného života. Čteme to v knížkách, posloucháme na seminářích, vidíme na Facebooku a věřím, že to tak často i cítíme. Jak se ale mít opravdu rád, když si uvědomuji, kolik chyb každý den udělám; kolik se toho chci naučit, kolik toho chci změnit?

 

Všichni chceme být šťastní a často si jako cestu ke štěstí volíme žít vědomě. Žít vědomě je úžasné. Kromě možnosti dívat se na sebe s odstupem, sledovat vlastní emoce a mnohem častěji žít opravdu tak, jak chci, nám vědomý život přináší i uvědomění si vlastních chyb, selhání.

Vědomý život nám otvírá oči a umožňuje vidět, kam můžeme a chceme jít a co všechno se chceme naučit. S tím si také uvědomujeme, kolik toho neumíme a jak často se vracíme se svým chováním ke starým vzorcům či programům.

 

A pak nás napadají úžasné myšlenky typu:

  • Až se naučím žít v přítomnosti, to bude paráda.
  • Zvládám všechno, ale to nehodnocení mi opravdu nejde.
  • Musím na sobě ještě hodně pracovat.

 

... a spousta dalších myšlenek, které mají jedno společné. Za všemi větami je v pozadí pocit, že nejsme dost dobří a že je ještě potřeba se v něčem zlepšit, abychom na sebe mohli být hrdí a mít se opravdu rádi.

Přijde mi, že my lidi jsme jediní, kdo na naší krásné modré planetě škodí sám sobě tím, že si myslí, že není dost dobrý. Copak by zajíce mohlo napadnout, že bude všechno, jak má být, až bude rychlejší, než ostatní zajíci? Zajíc svou rychlost nejspíš vůbec neřeší, dokud nemusí utíkat před dravcem, a i pak prostě poběží a nebude se trápit, jestli umí běhat rychle, nebo pomalu. Prostě se zkusí zachránit.

Škodit sám sobě je asi daní za to, že nemusíme řešit existenční problémy. Každopádně většinu svých problémů si vymýšlíme sami.

Jak ven z kolotoče opakujících se problémů; jak se začít mít rád(a) mnohem častěji a bez ohledu na to, co se mi zrovna daří či nedaří? Stačí si uvědomit, že i my stejně jako každé zvíře a květina procházíme různými stádii vývoje. Stejně, jak se vyvíjíme tělesně, vyvíjíme se i mentálně, emočně, duševně. A v každém ze stádií našeho vývoje jsme naprosto dokonalí.

Obviňujeme snad děti z toho, že jsou fyzicky slabší? Neobviňujeme, protože víme, že v dětství je to přirozené a že na tom není nic divného. Stejně tak je úplně zbytečné myslet si, že nejsme v pořádku a že někdy budeme lepší, že si jednou zasloužíme se pochválit a mít rádi. Zasloužíme si to totiž právě teď.

přidáno 27. září 2014 do kategorie Vztahy

ČTETE: Máme se dost rádi? · 27. září 2014 · Vztahy
·
Další články