Kontakt O nás

Zamyšlení Gabriely Urválkové

Jednou bude všechno dávat perfektní smysl. Zatím se smějme všem zmatkům v životě, usmívejme se i přes všechny slzy a nezapomínejme na to, že všechno, co se děje, má svůj důvod.

 

Začnu hezky od začátku. Při pohledu dopředu nám věci většinou nedávají smysl, ale při otočení zpět začne vše zapadat do sebe. Někdy mám pocit, že mi při narození dali rozbité zrcadlo a při ukončení své životní pouti ho budu muset předat v pořádku.

 

Vyvolení sedmi miliard

Když v myšlenkách prolétneme historií, zjistíme, že každá doba má své specifikum; lidé hledali různá východiska. Vznikaly filosofie, náboženství, udávalo se tempo pokroku, rodili se snílci, kteří ve svých snech tvořili historii, která se později stala skutečností.

Tak tomu bylo po celá staletí, i my dnes, možná si to plně neuvědomujeme, jsme součástí historie. A nakonec všichni splyneme v jedno. Dnes je nás sedm miliard a pochybuji, že všechna naše jména budou učitelé psát na tabuli svým žákům za tisíce let. Nakonec zůstane jen pár jmen, to je nepsaný zákon historie.

 

Inspirující stoikové

Z nepřeberného množství informací a poznatků z dob dávno minulých si tedy vyberu stoickou filosofii, která vznikla ve 3. st. př. l. Stoikové byli ve své době často obviňováni za chladný pohled na svět. Možná k tomu měli své důvody a došli k určitému druhu poznání. Zaměřovali se sami na sebe. Za ideál považovali mudrce. Domnívali se, že dosáhnout blaženosti lze pouze skrze moudrost. Kladli důraz na spojitost člověka s přírodou a s vesmírným celkem, dle jejich názoru vše musí do sebe navzájem zapadat. Zřejmě i proto tato filosofie přetrvala věky a může nás v mnohém poučit i dnes. Stoikové mne inspirují myšlenkou hledání vnitřní hodnoty člověka, hledáním skutečné podstaty a spojitosti s kosmickým řádem. Myslím si, že pokud cokoliv chceme změnit, musíme začít sami u sebe.

 

Knihy a já

Ke knihám jsem měla od malička blízko, vždy jsem si četla jen pro sebe, je to moje záliba. Nedávno někdo moudrý řekl, že svět zachrání ty hodné paní, co se starají o městské knihovny.

Do rukou dostala kniha o sebevzdělávání. O sebevzdělávání, o jakém jsem nikdy neslyšela. O finančním sebevzdělávání. Postupně jsem se začala učit z knížek o finančním vzdělání. Nechci jmenovat daného autora, ale musím uznat, že znalostem finančního sektoru a jeho odhodlání a nadšení musím složit hlubokou poklonu - především za odkazy, na které ve svých knížkách nezapomínal.

Když jsem se dočetla, že nejlepší pro investice je hledat společnosti, které mají srdce a možnost expanze, zaujalo mě to natolik, že jsem skoro čtrnáct dní hledala tu, která by splňovala tato kritéria.

Musím tedy souhlasit s tvrzením autora oné knihy, že peníze nejsou zlo naší doby, zlem je nevzdělanost; názor, který není podložen žádnými fakty. Obdivuji lidi, kteří se rozhodli vzít zodpovědnost do svých rukou a dělat věci, které jsou v souladu s jejich srdcem a přesvědčením. Společnost je jen název pro živé bytosti.

 

Klíč máme v sobě

Bohužel zde nemůžeme stát a čekat, že nám někdo snese modré z nebe, sami se musíme pustit do práce. Nic nejde ulehčit, i dům se musí postavit z cihel, které do sebe navzájem zapadají, jinak nám  dílo spadne na hlavu. Stejně tak je to se společností: nelze očekávat, že budou vytvořena nová pracovní místa a nové zaměstnanecké poměry, doba se změnila. Při pohledu na ekonomické grafy jsem přesvědčena, že žádný spasitel, který by nám řekl, že všechno bude v pořádku, na obzoru není. Stále bude platit, že bez práce nejsou koláče.

Mnoho lidí dnes hledá alternativní řešení v podobě koučovacích programů, ale tu nejzákladnější a nejvnitřnější práci musí odvést každý sám - změnit sebe je to nejtěžší, je to mnohem těžší než změnit celý svět. Vyžaduje to totiž tvrdou práci sám na sobě.

 

přidáno 14. srpna 2014 do kategorie Vzdělávání

ČTETE: Zamyšlení Gabriely Urválkové · 14. srpna 2014 · Vzdělávání
·
Další články