Kontakt O nás
KNIHA TÝDNE: Srdce muže

KNIHA TÝDNE: Srdce muže

Autentické a pravdivé příběhy nejrůznějších mužů. Do knihy přispělo přes čtyřicet autorů a jejich příběhy dohromady vytvořily pestrou mozaiku zobrazující to, co by se dalo označit jako život vědomého muže.

Mužské sdílení v kruhu kolem ohně patřilo již odpradávna k rituálům, které naši společnost provázely.

Příběhy sesbírané v knize jsou pokusem o návrat k původnímu významu mužského sdílení. Ke sdílení, které je otevřené a upřímné, které dává možnost nahlédnout za naše masky a dotknout se naší mužské zranitelnosti. Ke sdílení, díky kterému vystupujeme ze své komfortní zóny, abychom se utkali s oním bájným archetypálním drakem a mohli se pak vrátit do života silnější a celistvější. Ke sdílení, které se ovšem v dnešní době už moc nenosí. Protože bolest, slzy a stíny přece k věčně usměvavému člověku „v pohodě“ nepatří.

S postupující civilizací se jen z ohně stalo pivo a otevřenost se zahalila do roušky moderní bezkonfliktnosti.

„...jsme takoví opraváři.  Pokud je něco v pořádku, ať už ve vztahu s ženou, v práci, s přáteli, tak o tom není potřeba mluvit, vše přece funguje, jak má. Teprve když se něco rozbije, třeba manželka , tak hledáme cestu,  jak vztah k ní napravit, a začínáme se trochu otvírat...“

Autentické, pravdivé a hluboké příběhy o tom, co to znamená být mužem.

 

Témata knihy:

Vztahy k ženám

Proběhne oční kontakt. Radši ale rychle uhnu pohledem, aby si nemyslela, že na ni zírám. Chvilku sbírám odvahu, pak se kouknu znova. Sakra, zase mě viděla, rychle sklopit oči. Určitě si mě už zařadila do škatulky čumilů.

Spiritualita

„Co máš?“ ptám se ho. „No, už to mám. Mám všechno.“ „Všechno?“ Nevěřícně kroutím hlavou. Všechno si ani neumím představit, a on to má? No to jsem opravdu zvědav. „Ukaž!“

Hodný kluk

Snažil jsem se žít život někoho jiného. Vlastně jsem ani nevěděl, jaké jsou moje potřeby, protože jsem se neustále soustředil na potřeby svých blízkých.

Tělo

Pořád mi nešlo na rozum, proč bych měl mít rakovinu zrovna já. Vždycky jsem se snažil žít zdravě – rozumná strava, častý sport, pravda – trochu stresu v práci. Depresivní myšlenky a zoufalství převažovaly.

Smysl života

Tam hluboko uvnitř je pravda, je tam síla, která je nám vlastní. Když jsem tuto větu slyšel poprvé, probudilo se ve mně volání, volání, které bylo jemné, ale velmi silné, volání vydat se na cestu. Když se volání ozvalo, byl jsem úspěšný mladý muž, podnikatel, milovník žen a života, svobody a peněz.

Mužská síla

Mám neprůstřelnou vestu, helmu, munici, samopal, pistoli, batoh s dalšími věcmi do boje. Jsem připraven bránit se, střílet, zabíjet, přežít za každou cenu. Dva metry ode mne sedí na lavičce žena s malým miminkem v náručí. Ta žena je nádherná, miminko spí a jsou tak v míru, tak zranitelní.

Zrození a dětství

Vzali mi boby. Ostatní kluci. Pláču. „Musíš jít za nima, vzít si je,“ říká táta, který je tam se mnou. Nejdu, bojím se, pláču víc. „Musíš si je vybojovat, vždyť jsou tvoje, nebuď srab,“ pobízí mě táta. Vzlykám a sedím na zadku. Nepůjdu, bojím se, moc se bojím. Jsou silnější. Proč tam táta nejde, copak nevidí, že mám strach?

Smrt

V neděli odpoledne se otec vracel do LDN dřív, než jsem já s B. vyráželi zpět. Při loučení u dveří jsme oba měli slzy na krajíčku, ocko by nejradši mávl rukou a zmizel, téměř utekl, aby se ubránil emocím. Tohle mi ale přišlo hloupé, s B. v náručí jsem vyběhl ven k autu, abych mu ještě zamával – kdo ví, jestli se ještě uvidíme – nebo je to vážně naposled?

Puberta

Kdo bude dřív? Stojíme s kamarádem u něj doma odpoledne po škole, piňdoura vyndanýho ze slipů, a honíme si ho, jako o život. Uf, uf, uf, budu první, už buduuuuuuu. Áááách.

Táta

Ahoj tati,

píšu ti, protože je toho tolik, co jsme si neřekli a už nikdy neřekneme. Předem dopisu musím napsat, že jsem ti vděčný za dar života.…..Nadával jsem, rozmlátil jsem deštník, který jsem měl sebou, pak jsem ležel na zemi, brečel jsem a litoval se. Když jsem přišel domů, měl jsem v sobě hodně zlosti a věděl jsem, že už nechci, aby se to opakovalo. Vzal jsem nůž a do ruky jsem si vyřízl kříž.

přidáno 4. prosince 2015 do kategorie Vzdělávání

Pavel Michalik

Pavel Michalik

Pracuji jako vysokoškolský pedagog a vedoucí mužských skupin a kruhů. Rád píši, povídám o životě a užívám si svých tří synů.

Před šesti roky jsem po svém prvním meditativním setkání se smrtí hodně změnil svůj život. Zjistil jsem, že nepotřebuji pivo ani jointa, abych se dotkl něčeho vyššího. Postupně jsem pochopil, že smysl života, který stále hledám, není ve věcech ani činnostech kolem mě. Že smyslem života jsem Já sám. Začal jsem vnímat své srdce, o kterém jsem do té doby ani nevěděl, kde je. A začal jsem se vypořádávat se svým největším strachem. Strachem ze své maskulinity, ze svého mužství. Začalo se narovnávat pokřivené vnímání sebe sama jako muže, pokřivené vnímání toho, kdo je vůbec muž. Začal jsem se osamostatňovat, hledat svou vizi a naplňovat ji. Začal jsem se učit – a ten proces stále pokračuje – jak žít život naplněně, jak se nezhroutit v těžkých chvílích a nezbláznit se radostí, když se zrovna daří. Jak žít prostě, jednoduše a obyčejně a při tom se mít stále rád.

ČTETE: KNIHA TÝDNE: Srdce muže · 4. prosince 2015 · Vzdělávání
·
Další články