Kontakt O nás

Staří, ale dobří (zvlášť když jim trochu pomůžeme)

Ti, kteří měli to štěstí zažít, do jaké míry může život dítěte obohatit milující babička nebo děda, jistě dosvědčí, že prarodiče a vnoučata patří k sobě. Proč se vzájemně potřebují? V čem je přínosné spojení těch, kdo jsou od sebe vzdáleni přes jednu nebo dokonce přes dvě generace? A jak lze jejich setkávání podporovat?

 

Vnoučata jako koruna stáří

Poté, co si odedřeli výchovu vlastních potomků, mohou uvolněně prožívat kontakt s dětmi, bez stresů běžných pro život mladé rodiny. Pokročilý věk jim dává nadhled. Pokud se dopracovali k lidské zralosti a moudrosti, už vědí, co má v životě cenu, a co je jen honba za větrem. Možnost být součástí prožívání malého dítěte - pokračovatele vlastního rodu - bývá tím nejcennějším, co pozdní věk přináší. Vnoučata jsou zkrátka přirozenou radostí i dokonáním někdejšího vlastního rodičovského snažení: při vnoučatech lze prožít to, co při vlastních dětech uteklo, takže se svým způsobem hojí někdejší případné rodičovské prohřešky či viny. "Vnoučata nevychováváme, vnoučata si užíváme…", říkávají, a dobře vědí, co tím myslí. Mívají konečně to, co jim jako rodičům chybělo: zkušenosti, trpělivost, odstup a čas.

 

Prarodičovství: Příležitost pro nové úkoly a role

Také vnoučata od prarodičů získávají něco jinak nedostupného a nenahraditelného. Babička a děda mohou zastávat v životě dítěte i celé mladé rodiny mnohá důležitá pověření i poslání. K nejdůležitějším patří ty následující:

Milující pečovatelé

Prarodiče bývají ideální na hlídání nebo péči o dítě, pokud rodiče z nějakého důvodu potřebují zastoupit. Je tomu tak především proto, že prarodičům na vnoučeti obvykle skutečně záleží, takže rodiče jim mohou důvěřovat a vědí, že i v jejich nepřítomnost bude dítě obklopeno nepředstíraným zájmem a láskou.

Žijící dějepisci

Už jen prostřednictvím svých vzpomínek a příběhů dávají prarodiče vnoučatům nahlédnout do starých časů, do důležitých okamžiků nedávné historie i do kulturního dědictví. A co je neméně důležité, především také do dějin vlastního rodu. Znát životní osudy předků je pro dítě mimořádně přínosné, protože to dává pocit kořenů a identity. Zvláště pokud má rodina své rodové bolesti či tabu (a která rodina je nemá?), prarodiče - s nadhledem, který patří k závěrečné fázi žití - mívají schopnost to podstatné citlivě poodkrýt nebo dát podnět, který si vnouče později samostatně rozvine, až k tomu jednou dozraje. Svým vnoučatům jsou prarodiče nejednou konečně schopni sdělit i to, co svým dětem celý život zamlčovali.

Kromě toho dětem ukazují docela všední činnosti či věci, které rodiče už nedělají, resp. nepoužívají. Ve které moderní domácnosti se dnes bělí nebo zašívá prádlo, pečou tradiční koláče nebo připravují odvary na bolístky z léčivých bylin?

Parťáci pro hru a dovádění

V minulých dobách byla vnoučata zvyklá zachovávat od prarodičů odstup, bylo zvykem vůči starším zachovávat respekt a úctu. Dnes - i vzhledem k stále se zlepšujícímu zdravotnímu stavu seniorů - mnozí doslova omládli. Nebojí se dovádět s vnoučaty doma i na zahradě nebo klidně i na veřejnosti. Kolik prarodičů s vnoučaty potkáváme na horách nebo u moře! Je to nejspíš i tím, že se sami rádi vracejí do dětského stavu mysli a po letech projevují spontánnost a hravost, které dnes tak uštvanému produktivnímu věku zůstávají vzdáleny.

Předčítači a naslouchači

Když čtou pohádku máma nebo táta, bývají netrpěliví a už už by rádi zpět k jiné práci. Babička a děda nespěchají. Navíc dovedou (na rozdíl od většiny rodičů) také trpělivě naslouchat i dodat dítěti pocit, že to, co říká, je opravdu důležité.

Nedávná britská studie zkoumající vztahy mezi prarodiči a vnoučaty ukázala, že více než polovina prarodičů má pocit, že kromě lásky a náklonnosti od nich vnoučata očekávají právě schopnost se zájmem naslouchat, která roztěkaným přepracovaným rodičům tak často chybí.

Důvěrníci v těžkých časech

Prarodiče se pro vnouče nezřídka stávají také důležitými zpovědníky a poradci. Pomáhají dítěti zpracovat či rozptýlit případné problémy v soužití s rodiči, sourozenci, nebo i učiteli a kamarády. Dojde-li například ke konfliktům v rodině nebo dokonce k rozvodu, nebo trápí-li dítě třeba šikana ve škole, bývají prarodiče nejbližší podanou rukou.

Ekonomičtí záchranáři

Kromě již zmíněné dostupnosti levné a ochotné hlídací pracovní síly (v jejímž využívání mimochodem v České republice patříme k nejzastoupenějším v Evropě) mnozí prarodiče, jsou-li sami ekonomicky dobře situováni, poskytují mladým rodinám finanční oporu a celkový pocit stability. Značné množství mladých rodin vděčí za své lepší bydlení nebo třeba za auto bezúročné půjčce nebo dokonce daru od milujících prarodičů.

 

Zdaleka ne všude vládne idylka

Výše napsané pravděpodobně rozesmutňuje nebo rozčiluje ty čtenáře a čtenářky, pro které kontakt s prarodiči ať už z vlastní nebo z druhé příbuzenské strany představuje spíše než oporu zdroj stresu a trápení, nebo dokonce trauma. Nutno přiznat, že takových případů není málo a leckde to - ať už po konfliktech nebo třeba po rozvodu - dojde tak daleko, že se mezigenerační vztahy omezí na minimum nebo zcela umlknou.

Pokud patříte k těm, kteří nemají s vlastními rodiči nebo s rodiči svého partnera hladký kontakt, zkuste zvážit, zda vztahy dospělých skutečně musí narušovat také vztahy mezi prarodiči a vnoučaty a zda děti nejsou o některé z výše uvedený možných přínosů kontaktu s prarodičem zbytečně ochuzovány.

Zvláště pokud se vztahy přerušily z důvodu pouhého ochladnutí, způsobeného sebestřednou domněnkou prarodičů, že větší životní zkušenosti jim dávají mandát nevyžádaně "radit". Ne každý prarodič bohužel umí přiznat, že doba ovlivňování a vměšování se do života vlastnímu potomkovi s jeho dospělostí nenávratně skončila. Častým důvodem konfliktů bývá to, že si tchýně a snacha vjedou do vlasů, protože tchýně to přehání s dobře míněnými doporučeními, která však snacha není ochotna přijmout nebo ani slyšet. Je-li u vás v tomto ohledu "veselo", zkuste si pravidla pro vzájemné soužití jasněji nadefinovat.

Někdy stačí uznat, že péče o nové miminko je sama o sobě vyčerpávající a znepokojující. Navíc každá další vývojová fáze přináší nové obavy a výzvy. Prarodiče mohou radami z minulých časů a svým omezeným rozhledem v tom, co je dnes uplatňováno jako norma (viz. např. uznávaná důležitost plného kojení, spánek miminka na jednom lůžku s rodiči, nošení dítěte v šátku, důraz na zdravou stravu apod.) mladé rodiče skutečně iritovat. Naopak schopnost prarodičů nevměšovat se a projevit důvěru v rodičovské kompetence vlastních dětí přináší obvykle nastolení atmosféry smíru a mezigenerační vzájemnosti.

Za sebezpytování ale často stojí i postoje mladé generace: Opravdu je třeba být vůči obtížně vnímaným projevům prarodičů tolik kritičtí? Řeč by tu mohla být i o tom, kolik mladých vnímá výpomoc starších jako samozřejmost a nejednou jejich pomoci doslova zneužívají.

 

Příchod vnoučat jako jedinečná příležitost pro nový začátek

Nejde ale jen o potíže, které se vyrojily s příchodem dítěte, nýbrž i o šrámy, které soužití třetí a druhé generace poznamenaly v dávné minulosti. Zásadní otázka vždy zní: Jak si své mezigenerační soužití vlastně představujeme? A nabízí se možnost, jak ho zlepšit?

Ať jste rodiči poprvé, nebo už máte více dětí, pokud cítíte, že by se na vztahu s prarodiči dalo zapracovat, zkuste vzájemnému porozumění napomoci. Pokud se podaří vztahy pročistit, získají tím všichni, nejvíce ale bezesporu ti, okolo kterých se momentálně váš život nejvíc točí a na nichž vám tolik záleží - vaše milované děti.

Vyšlo v internetovém magazínu MojeChytreDite.cz v říjnu 2012

přidáno 21. prosince 2014 do kategorie Rodina

ČTETE: Staří, ale dobří (zvlášť když jim trochu pomůžeme) · 21. prosince 2014 · Rodina
·
Další články