Kontakt O nás

Jaké bydlení rodina potřebuje, aby našla domov?

Lze se, když je nás víc, poskládat i v malém bytě? Nakolik harmonie rodinného soužití záleží na počtu metrů čtverečních? Co je "nezbytné" a co příjemným nadstandardem?

 

Když se zeptáme dospělých, co se jim vybaví, řekne-li se domov, odpoví většinou: zázemí, pocit přijetí a bezpečí, možnost spočinout a odložit masky. Málokterému dříve "naskočí" rozměry obytné plochy či kvalita vnitřního vybavení. Odpovědi dětí jsou ještě konkrétnější. Domov pro ně obvykle znamená přítomnost mámy, táty a sourozenců, případně milovaného psa.

Zároveň víme, že mezi pojmy domov a byt/dům, může existovat hluboká propast. O tom svědčí zkušenosti zneužívaných či týraných dětí a žen, ale také v poslední době často připomínané osudy tzv. zelených vdov, užívajících si mimořádného vnějšího komfortu nákladných vil v příměstských satelitech, a zároveň deptaných osamělostí a depresí.

Jako u všech důležitých aspektů života, také v případě domova o kvalitě nakonec rozhodují především vnitřní hodnoty: Pokud společnou domácnost obývají lidé spojení vzájemnou láskou a společnými plány a závazky, dokáží uspokojivě žít i v skromných a méně pohodlných poměrech. A naopak, tam, kde vztahová pojítka chybějí, ani ten největší vnější luxus nepomůže.

Rodiče potřebují ložnici a každé dítě svůj pokoj?

Přesto lze vypozorovat, co začínající rodiny potřebují a co po praktické stránce výrazně zjednodušuje a zkvalitňuje soužití jejích členů. Jde zejména o "vlastní", byť klidně pronajatý, prostor, třeba menší, ale s dostatečným soukromím, kde za sebou zavřeme dveře a kde máme možnost uspořádání interiéru dle našich představ a vkusu. Velmi důležité, zvlášť pokud jsou děti malé, je funkční jádro bytu (kuchyň, koupelna, WC) a přiměřená možnost vytápění.

Zdaleka ovšem není pravdou, a ani to není běžné, že by každý člen rodiny musel mít svůj vlastní pokoj. Děti ho až do školního věku ani nepotřebují. Pokud je v rodině vše v pořádku, jsou stejně nejraději v přítomnosti rodičům, a úplně jim stačí, když jen někde v bytě mají své místečko, kam se mohou stáhnout pro chvíle občasné vytoužené samoty či snění. Někdy jde o prostor za pohovkou, kam se dospělí neprotáhnou, jindy třeba o možnost zabrat oblíbené křeslo. Je vhodné dítě pozorovat - obvykle si takové své místo najde úplně samo.

U dospělých míra potřeby po vlastním nerušeném "koutě" obvykle závisí na tom, kolik času a jakými aktivitami doma tráví. Pokud někdo z domova i pracuje (což začíná být stále běžnější variantou výdělku), pak je důležité pracovní prostor od soukromého pokud možno oddělit.

Častá je otázka, jaké podmínky rodinní příslušníci potřebují pro spaní. I tady platí, že dokud jsou děti malé, nic nebrání společné ložnici. Z psychologického hlediska nejmenším dětem noční přítomnost rodičů prospívá. Pokud muž a žena cítí, že jejich vztahu noční přítomnost dětí dobře nedělá, nechť si svou ložnici oddělí. Zároveň je ale třeba připomínat, že přítomnost miminek a batolat patří do té fáze manželství, kdy by dospělí měli počítat s určitou dávkou nepohodlí i upozadění se. Psychologické výzkumy potvrzují, že rodiče, kteří jsou v raném věku svým potomkům takto k dispozici, se o to dříve těší dětskému osamostatnění.

Vyšlo v časopise Miminko 4/2010

přidáno 2. listopadu 2014 do kategorie Rodina

ČTETE: Jaké bydlení rodina potřebuje, aby našla domov? · 2. listopadu 2014 · Rodina
·
Další články