Kontakt O nás

Jak velkou mít rodinu?

Toužíte po dětech a přemýšlíte, kolik byste jich měli mít? O počtu dětí v rodině rozhoduje někdy osobní volba, jindy shoda okolností...

 

V ČR se tradičně nejvíce dětí rodí v křesťansky orientovaných a zejména katolických rodinách. Neplánovaně četné bývají rodiny se složitější sociální anamnézou. Pro některé úspěšné a třeba i mediálně známé páry znamená větší počet dětí nedílnou součást jejich vnější prezentace a důkaz životního úspěchu.

Po bezdětnosti nebo jen po jedináčkovi rozhodně touží jen menšina párů. Mnozí z těch, kteří nakonec zůstanou nanejvýš u jednoho dítěte, toho v skrytu duše litují a za příčinu označují zdravotní problémy, neshody v partnerském vztahu nebo i přílišný shon všedního dne, který jim nakonec pro samé čekání na vhodnější dobu neumožnil (další) dítě počít.

Většina lidí v naší zemi považuje za ideál mít děti dvě, a nejlépe tzv. páreček, aby se rodiče mohli těšit z pokračovatelů rodu obou pohlaví. Na dvě děti jsou také dimenzovány průměrné rodinné byty, rodinné vstupenky, stoly v restauracích, obvyklá osobní auta. Panuje všeobecně rozšířená představa, že dvě děti lze také ještě jakžtakž zvládnout, když oba rodiče zároveň usilují o nějakou formu kariéry.

 

Vliv zkušenosti z vlastního dětství

Lidé pocházející z velkých rodin obvykle inklinují k zakládání početnější domácnosti. Někdejší jedináčkové v roli rodiče ale naopak častěji upřednostňují dětí více. Někdy v tomto směru procházíme nečekaným vývojem:

"Pocházím ze čtyř dětí a živě si vybavuji, jak jsem stále nosila jen obnošené šatstvo a k obědu nikdy nedostala takovou porci dezertu, jakou bych si přála. Dlouho jsem si myslela, že mě to ovlivní a že sama budu mít jednou jen jedno nebo dvě děti, abych jim podobné stresy nenakládala. Nakonec mám děti tři. Bydlíme ve velkém domě a žijeme v dostatku, takže po materiální stránce se ošizené určitě necítí," říká zdravotní sestra Bára Hofmanová, které se nakonec manažerování vlastní velké rodiny velmi zalíbilo a dokonce uvažuje o čtvrtém dítěti.

"Byla jsem sama a sourozence jsem postrádala," přiznává její kamarádka projektantka Jitka Novotná. "Jsem ráda, že sama mám aspoň dvě děti. Jsou narozené po dvou letech, takže si spolu dobře vyhrají, často o nich ani nevím," pochvaluje si.

 

Sourozenectví - sociální investice od života

Do sebe zahledění, rozmazlení, neschopní týmové práce, neochotní dělit se o svůj životní prostor… Zvláštní, protože vyrůstající převážně ve společnosti lidí o generaci starší… Takové a další výtky lze na adresu jedináčků dodnes zaslechnout. Nic z toho není pravidlem.

"Jedináčkové nemusí být nutně zhýčkaní a rozmazlení, bývají ale přetěžováni, nesouce o samotě všechny ambice svých rodičů. S tím souvisí určitá sebestřednost a také pocit, že blahobyt a péče, jimiž jsou obklopeni, patří jenom jim," říkával nestor české dětské psychologie prof. Zdeněk Matějček. A často připomínal, že mít sourozence je velkou a důležitou školou života pro umění řešit konflikty, hledat kompromisy a vycházet s druhými lidmi.

Někteří dnešní rodiče by mu zřejmě namítli, že mít dítě je drahé, a když chtějí svému potomku dopřát kvalitní zázemí, dobré školy a občas dovolenou v zahraničí, není to z ekonomického hlediska žádná legrace. To je sice pravda, přesto ale sociální výhody četnějšího sourozenectví nad ekonomickými aspekty jasně vítězí.

Dopřejeme-li svým dětem sourozence, nabízíme jim jeden z nejsilnějších a nejdelších možných mezilidských vztahů. Záleží samozřejmě na tom, jak je vedeme, ale pokud se nám podaří vytvořit mezi nimi pocit sounáležitosti, získávají děti ve svém sourozenci blízkého spojence na celý život. S ním prožívají nejen radosti a strasti dětství a dospívání, ale později, když rodiče zemřou, nabízí sourozenectví také důležitý klíč ke vzpomínkám a prožívání minulosti.

 

Výhody a nevýhody velkých rodin

Život v malých rodinách je jednodušší. Ráno se nestojí ve frontě před toaletou, existuje menší pravděpodobnost, že se u večeře pořádně nenajíte, peníze v rodinném rozpočtu odtékají menším proudem a obecně panuje více klidu. Čím větší rodina, tím větší výzvy.

"Velká rodina je modelem světa v malém. Z perspektivy dítěte jsou tu autority, ti starší a silnější než já, potom ti, kteří jsou na tom zhruba stejně jako já, a nakonec i ti menší a slabší. Je zde zkrátka mnoho těch, s nimiž musíme ´sladit svoje noty´. Jedněm přísluší úloha dirigentů či prvních houslí, druzí od nás naopak očekávají pomoc a péči. Na všech stranách vznikají nároky na vcítění vůči jedněm i druhým," říká dětský psycholog Jaroslav Šturma.

Slýcháme o krizi rodiny, význam rodinného soužití ale není radno podceňovat: "Jedináček v dětství obvykle unikne mnoha důležitým lekcím života a později je pracně dohání ve škole či v zaměstnání. Lidé z větších rodin mají více možností jak k prohlubování mezilidských vztahů, tak i k nalézání opory. Nepřestává platit, že pro náročné životní situace zůstává rodina obvykle hlavním zdrojem pomoci," připomíná doktor Šturma.

Až se budete rozhodovat, zda svému potomku pořídíte sourozence, zkuste toto rozhodnutí zvážit s celoživotní perspektivou.

 

 

Sedmero rad, jak to lépe zvládnout, pokud je vás víc:

1. Osvojte si manažerské dovednosti. Pokud jimi neoplýváte od přírody, pročtěte si nějakou příručku - možná budete překvapeni, kolik má rodina společného s malou firmou.

2. Hledejte zlepšováky. Bývá ráno příliš husto před zrcadlem v koupelně? Upozorněte dceru na to, že vlasy si může vyfenovat i u sebe v pokoji…

3. Učte se rozlišovat důležité od zbytečného. Většinou jde jen o výmluvu, když někdo tvrdí, že nemůže mít více dětí z finančních důvodů. Děti nepotřebují nový nábytek v pokoji ani značkové oblečení. Pokud je odpovídajícím způsobem vedete od malička, mívají vedle svých "movitých" spolužáků dokonce subjektivní pocit většího bohatství.

4. Netrvejte na bezchybně uklizeném domově. Kde žije víc lidé pohromadě, tam je to také znát. Zásadní jsou základní pravidla, která zabraňují chaosu. Kromě toho platí, čím méně věcí máte, tím lépe je udržíte v pořádku.

5. Veďte děti k práci v domácnosti s jedinou výjimkou. Nedělejte z těch starších permanentní chůvy. Pokud je o hlídání občas požádáte, otevřeně s nimi později proberte jejich pocity - byly s malými sourozenci dobrovolně a rádi, nebo naopak? Pokud tyto jejich služby potřebujete častěji než je zdrávo, zvažte, zda by nebylo fér nabídnout jim odpovídající odměnu.

6. Občas nejděte čas, který strávíte s jednotlivými dětmi o samotě. A také je učte, že každý občas potřebuje být sám, aby sám sobě lépe porozuměl.

7. Nezapomínejte na svůj partnerský vztah. Občas si dopřávejte chvíle jen ve dvou, protože rodičovství prospívá, když vyrůstá z harmonického partnerství.

přidáno 19. února 2015 do kategorie Rodina

ČTETE: Jak velkou mít rodinu? · 19. února 2015 · Rodina
·
Další články