Kontakt O nás
Stará a nová ekonomika

Stará a nová ekonomika

Při pohledu na svět kolem sebe vnímám, že vstupujeme do doby, ve které se změní naše základní paradigma, kterým se díváme kolem sebe a na základě kterého konáme všechny své aktivity včetně ekonomických. Západní kultura prožívala podobnou změnu podle mne naposledy při přechodu z gotiky do renesance, při přechodu z Boží říše, kdy Bůh seděl někde daleko a „kraloval“ světu, do období, kdy se „králem“ postupně stal člověk se svým Rozumem. Vnímám, že dnes se kyvadlo opět začíná vychylovat zpět, ale jinak. Vývoj jde po spirále a tak již nespadneme zpět do gotiky.

 

Staré paradigma bych popsal asi takto: Svět je hmotný. Každý předmět je oddělen od jiných předmětů. Každý člověk je oddělen od jiných lidí a bytostí. Každý člověk pro své vlastní přežití potřebuje „hrabat“ energii a hmotu pod sebe a pro sebe. Každý je sám o sobě a proto má potřebu vlastnit svoji hmotu a svoji energii. Jsem tím silnější, čím více hmoty a energie vlastním. Hlavním důvodem ekonomické aktivity je shromáždit pro sebe co nejvíce peněz/ energie / moci. Nejlepší pro mne je shromáždit více než ostatní. Shromažďování hmoty nikdy nekončí.

 

Nové paradigma pak vidím zhruba takto: Svět je mentální – spirituální. Vše je propojeno v Jedno – Jednotu. Všichni jsme spojeni v jednu světovou Rodinu. V novém paradigmatu již není možné něco vlastnit. Jsem pouze správce mě svěřených věcí a bytostí. Věci mám řádně užívat k tomu, aby svět byl lepší pro nás všechny a pro To, co nás přesahuje. Dokonce nejsem vlastníkem své síly a svých schopností. Moje síla stejně jako hmotné věci patří jen Tomu / Životu. Svoji sílu mám dobře používat, rozvíjet, ale nikdy ji nemohu vlastnit. Jsem tím silnější, čím méně věcí musím obhospodařovat a s čím větším počtem bytostí spolupracuji. Hlavní příčinou ekonomické aktivity je učinit svět lepším pro mne a ostatní bytosti. Ekonomické aktivity stačí mnohem méně, protože nám stačí „tak akorát“ a není potřeba více.

 

Každé z těchto paradigmat se samozřejmě propisuje do ekonomiky dané epochy. Naše stará ekonomie je založena na lži a strachu. Strach, že nepřežiji, mne nutí podniknout nějakou ekonomickou aktivitu, abych získal peníze / energii / sílu. Strach, že v budoucnu nebudu mít dost peněz, mne nutí vyrábět výrobek se skrytou konstrukční vadou, která přinutí zákazníka si stejný výrobek koupit brzy znovu. Touha mít ještě více peněz mne nutí vyrábět výrobek, který nikdo nepotřebuje. Proto musím použít reklamu a vytvořit lživý umělý strach u zákazníka: „Když nebudu mít tento výrobek, nebudu dostatečně dobrý a hodnotný“. Ekonomickou aktivitou vzniká nerovnováha ve společnosti. Nerovnováha je dána tvorbou zisku – z transakce jsem více získal, než do ní vložil. Zastavení ekonomické aktivity znamená zánik / smrt.

V nové ekonomice je úplně jiný přístup. Základním důvodem ekonomické aktivity je láska / soucit. Vidím ve společnosti nějakou nerovnováhu nebo problém. Proto vyrobím výrobek nebo službu, neboli produkt, který danou nerovnováhu nebo problém vyřeší. Jsem součástí Života a tudíž nepotřebuji ekonomickou aktivitu proto, abych přežil. Je možné zastavit ekonomickou aktivitu a přesto je vše v pořádku. Ekonomická aktivita přináší rovnováhu a mír se vším.

 

Ve staré ekonomice cena výrobku / služby je dána výrobcem / prodejcem, který ji nutí zákazníkovi. Není vazba mezi cenou výrobku a jeho užitnou hodnotou pro zákazníka. Cena je obvykle stanovena z nákladové kalkulace výroby. V nové ekonomice je jediným, kdo zná skutečnou cenu výrobku / služby zákazník. Cena produktu závisí na skutečné užitné hodnotě pro zákazníka. Je výsledkem shody prodávajícího a zákazníka. Může u toho samého produktu být různá v různém čase. Příklad: Cena čajového šálku má pro mne malou hodnotu, pokud je pro mne pouze vstupenkou do prostoru, kde se mohu setkat s přítelem. Ten samý šálek čaje má pro mne obrovskou hodnotu, pokud jej chci použít pro posvátný čajový obřad. Zákazník vrací výrobci / prodejci přesně stejné množství energie ve formě peněz, kolik energie získal ve skutečné užitné hodnotě produktu.Nevzniká žádný zisk, žádná nerovnováha.

 

Ve staré ekonomice je velký problém na poli služeb. Cena služby se počítá z nákladů na jednotlivé úkony a z jejich počtu a ne z reálné užitné hodnoty pro zákazníka. Nejsnáze je to vidět ve zdravotnictví. Doktor dostává peníze za jednotlivé úkony – vyšetření, podání léčiv, zákrok. Čím více udělá doktor úkonů, tím více peněz dostane. Dostane více peněz, když udrží pacienta déle nemocného. Tento ekonomický princip je v přímém rozporu se zájmy pacienta. V nové ekonomice je to velmi odlišné. Doktor dostává peníze podle toho, jestli svého klienta (již se asi nebudou nazývat pacienti) uzdravil. Čím dříve ho uzdraví, tím více peněz získá. Stejný ekonomický princip funguje podle mne v každém sektoru služeb.

 

Ve staré ekonomice jsem motivován dělat ekonomickou aktivitu výhledem na získání maximální množství peněz / energie / síly z aktivity získané. V nové ekonomice jsem motivován dělat aktivitu, kterou mám nejradši nebo ji mohu udělat nejsnáze. Nyní se mohu soustředit na své talenty. Každý dostal do vínku od Života jeho jedinečný dar, který může přinést ostatním. Nalézt tento dar a rozvinout jej pro štěstí všech bytostí je cílem a posláním každé bytosti v nové ekonomice.

přidáno 3. prosince 2014 do kategorie Podnikání

ČTETE: Stará a nová ekonomika · 3. prosince 2014 · Podnikání
·
Další články