Kontakt O nás
Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření aneb Když člověk dává smyslu života „vnitřní výpověď“. Asi každý už zažil ten pocit, když se nám nic nechce, cítíme se unavení, znechucení a už ráno sotva vylezeme z postele. Po prvním doušku ranní kávy se do nás však začne vracet život, příjemně si začneme vychutnávat chvilky pohody, nechuť z nás pomalu vyprchá a opět jsme schopní nastartovat se do nového dne.



Takové okamžiky občas přijdou. Naše tělo a mysl se přechodně vychýlí z rovnováhy, ale v relativně krátkém čase jsme schopní ztracenou harmonii opět získat. Problém nastává tehdy, když se pocity znechucení, únavy a vyčerpanosti stávají pravidelností a veškeré možnosti změnit to vlastními silami selhávají. 

Já jako jedinečná bytost
Každý z nás je jedinečná a neopakovatelná bytost. Na tento svět se rodíme s určitým darem, který potom dále rozvíjíme skrz vlastní zážitky a poznatky. Každý z nás má nějakou představu o sobě, o tom, jaký je, a kým by se chtěl stát, kam by chtěl směřovat a jaké má potřeby. Na základě vlastních poznatků a představ, které jsou formované citlivostí našich smyslů, schopností, vlastností, genetikou a prostředím, se rozvíjí naše individualita. Jde o proces hledání vlastní přirozenosti, postupný rozvoj předpokladů a kvalit našeho vnitřního genetického bohatství.

Prázdnota z přeplněného nitra
Neexistuje žádný člověk, který by se narodil prázdný. V každém z nás to „žije“, ale i tak se může stát, že se pocit nenaplněnosti či prázdna v našem životě objeví. Paradoxní je, že za pocitem prázdnoty je často skrytá také přeplněnost, tj. kdy se obsah „něčeho“ nevejde do kapacity našeho nitra. Začneme cítit napětí, tlak a když dostatečně rychle nedokážeme najít způsob, jak tuto energii zpracovat, v našem nitru vznikne jakási „trhlina, rána“, kterou se všechno, co nás prudí, vylije ven a zaplaví nás. Následkem takového přetažení ztrácíme zájem o všechno, co nás před tím naplňovalo, a cítíme se prázdní bez vůle a chtění. Podněty okolo nás stále existují, ale naše vnímání zkolabovalo pod tíhou psychického přetažení.

Vnitřní výpověď smyslu života
Jednou z možností je, že se začíná rozvíjet syndrom vyhoření, při kterém člověk dává smyslu života „vnitřní výpověď“. Každá další ranní káva ztrácí svoji vůni a chuť po životě se mění. Jako by se z něho vytratily barvy a zůstaly jen černobílé odstíny. Člověk vnímá, že svět okolo něj se stále točí, ale jakoby příliš rychle. Ztrácí se možnost cokoliv pevně uchopit, člověk se cítí dezorientovaný a jeho duše pod chronickým stresem a zátěží „pláče“.

Tělo přechází do šetrného procesu
O slovo se začínají hlásit i problémy na tělesné úrovni, které mohou být různého stupně a charakteru. Je to způsob, kterým s námi naše nitro komunikuje, používá pocity a vjemy, kterými signalizuje, jak se s námi má. Jde o dynamický vnitřní proces vzájemného vylaďování. Díky této reaktivní schopnosti tělo ukazuje naše slabá místa a hranice organismu. Při enormní zátěži anebo přetrvávajícímu napětí se někde v našem nitru zapne „červená kontrolka“, tělo přejde do šetrného režimu a snaží se nás zpomalit. Zpočátku vnímáme jen zvýšenou únavu či podrážděnost, časem se však naše tělesné problémy mohou rozšířit až do orgánové sféry. 

Sebedestrukční proces
Narušení koordinace vnitřních potřeb spustí jakýsi vlastní sebedestrukční proces, ve kterém organismus neustále ztrácí energii. Naše tělo a duše se tak najednou ocitnout jakoby na poušti a schopnost odolávat stresu prudce klesá. Pod tíhou vlastních očekávání a tužeb se začínají rozpadat naše neskutečné představy, které nás můžou povznášet, ale rovněž ničit. V této chvíli je velmi důležitá úroveň a rozvoj sebevnímání, snaha porozumět svým pocitům a potřebám, schopnost rozpoznat vlastní limity a posilnit vnitřní zdroje stability, bezpečí a důvěry jako nejdůležitějších pilířů rozvoje vlastní osobnosti.

Jak na prevenci
Jednou z možností, jak obnovit stav ztracené rovnováhy a napomoct rozvoji introspekce, je autogenní trénink nebo meditace. Obě metody jsou vhodné rovněž jako prevence, neboť „imunizují “ člověka proti stresu, napomáhají sebepoznání, rozvoji osobního potenciálu a celkově zlepšují kvalitu života. Působí uspokojujíce a relaxačně, což napomáhá navrácení energie a souladu těla a duše ve smyslu harmonizace celé osobnosti.

Autogenní trénink
Podstatou autogenního tréninku je schopnost naučit se uvolňovat vlastní tělo, poznávat jeho reakce, dešifrovat způsob, jakým s námi komunikuje. V průběhu základního nácviku se pracuje s pocitem tíže, pokojným dýcháním, pravidelným tepem srdce, vnímáním tepla proudícího do celého těla a s pocitem chladu na čele. Po zvládnutí základního stupně autogenního tréninku je možné přejít na vyšší stupeň, který rozvíjí vědomí do vnitřního nevědomého světa pomocí imaginací, které se dají využít k hlubšímu sebepoznání a seberealizaci. Jednotlivé techniky se aplikují postupně s důrazem na pokoj a trpělivost jako důležité atributy, které je třeba ve stavu vyhoření rozvíjet.

Lék na dnešní moderní dobu
Dnešní „moderní“ doba je přesycená stresem, který způsobují mnohé faktory, a často jsme ze dne na den vystaveni situacím, se kterými jsme vůbec nepočítali. Je potřeba zmobilizovat síly v relativně krátkém čase a na to, abychom se dokázali účinně vyrovnat i s nejtěžšími psychickými údery, je autogenní trénink a meditativní techniky mojí první doporučenou metodou. Je to mimořádně účinný způsob relaxace, který pomáhá nejen při různých formách duševní, ale i tělesné zátěže.

Mgr. Zdena Gašparovičová
www.psychorelax.sk

 

 

přidáno 29. května 2015 do kategorie Lifestyle

ČTETE: Syndrom vyhoření · 29. května 2015 · Lifestyle
·
Další články