Kontakt O nás

5 otázek pro Lindu Berger

Linda Berger je certifikovaná koučka, zaměřuje se na problematiku tzv. sebesabotáže. Již za několik dnů vyjde Osobní rozvoj 4, kde se paní Berger rozhovoří nejen o své specializaci... 

1. Jak vidíte nás, Čechy? Z čeho pramení naše mentalita?

Čechy nevidím objektivně, protože jsem sama Češka. Vzhledem ke svým dlouhodobým pobytům v zahraničí mám však určitý odstup.

Nemám zcela jednoznačný názor. Pro mne je veliký rozdíl mezi mým bezprostředním okolím, přáteli, kolegy a mezi tím, co často pozoruji na veřejnosti, v dopravních prostředcích, silnicích a obchodech. V osobním životě jsem obklopena lidmi s ryzím charakterem a velkým srdcem. Na veřejnosti se často setkávám s velkým napětím i v naprosto banální komunikaci a bohužel často i s hulvátstvím, které v zahraničí opravdu nemá obdoby.

Mentalitu vnímám spíše uzavřenější, ale když se lidé otevřou, vidím poklady. Jsme také hodně racionální, vynalézaví a kritičtí, s opravdovým zlozvykem si na vše stěžovat:-). Důvody, proč je naše mentalita taková, jaká je, jsou velmi komplexní a nerada bych to nějak zjednodušovala. V současnosti si myslím, že hodně věcí je spojeno s velkým zklamáním ve společnosti. Na druhé straně by bylo příliš jednoduché vše házet na politiky! Celkově si myslím, že jakási mentalita národa se utváří dlouhodobě. Možná jsou to u nás ještě pozůstatky komunistické éry?

2. Co pro vás znamená víra?

Víra má v mém životě centrální pozici. Je to bod, od kterého se vztahuji ke světu a k jiným lidem. Víra pro mne není náboženství, nepatřím k žádné organizované skupině a nemám potřebu se někam zařadit. Snažím se spíš hledat pravdy, které se mnou rezonují, z nich pak dále vycházím. Hledám i smysl. Moje víra mi dovoluje aktivně se podílet na vytváření mého života a tím i reality. Když věci „nejdou“, dává mi sílu se odevzdat a přijmout věci takové jaké jsou, hledat vyšší smysl a dobro, které třeba zatím ještě nevnímám. 

3. Co lidem často a přitom zbytečně brání v životním štěstí?

Opravdu si myslím, že nejčastěji si stojíme v cestě sami. V koučinku se tomu říká sebesabotáž.  Pakliže se shodneme na tom, že štěstí je vnitřní stav, pak je i celkem evidentní, že záleží na každém z nás individuálně, kolik a jak ho prožívá.  Je to více o přístupu, o postoji, o tom, jakým věcem připisujeme význam, nežli o tom, jak vypadá situace v objektivním světě. 

4. Jak reflektujete generaci narozenou po roce 1989? Jaké naděje do ní vkládáte?

Mladší generaci vnímám celkově otevřenější, snad i optimističtější. Určitě se projevuje sebevědoměji. Mladí lidé více cestují, studují, chtějí nové zážitky a zkušenosti. A to je jistě velmi pozitivní. 

Naděje do nich nevkládám, ale moc jim fandím. Osobně jsem nastavena tak, že nevkládám naděje do druhých. Pokud mi něco vadí nebo si přeji změnu, začínám vždy u sebe, nechci čekat, až mně mladí zachrání:-). 

5. Stáří. Co se vám pojí s touto fází života?

Stáří je něco, co je pro mne ještě relativně daleko. Když se zasním, vidím se jako trochu scvrklou, leč zdravou, klidnou a společenskou starší dámu, oddanou józe a vegetariánství:-)

Symbolicky pro mne stáří znamená něco jako období po sklizni. Člověk žije z toho, co vytvořil během života, a to na všech úrovních: materiální, vztahové, fyzické i vnitřní psychické rovině. Je tam velký potenciál moudrosti, klidu a prostoru pro ještě nenaplněné touhy i pro sebe sama, pro reflexi. Těším se, koneckonců jako na vše, co mne teprve čeká.

 

dh

 

přidáno 29. června 2014 do kategorie Lidé

ČTETE: 5 otázek pro Lindu Berger · 29. června 2014 · Lidé
·
Další články