Kontakt O nás

5 otázek pro Janu Merunkovou

Šťastný život je jako chůze po laně, říká publicistka a pedagožka Jana Merunková, která se vedle koučinku vrcholového managementu či konzultucí v oblastech sebeprezentace významně podílí na běhu o.p.s. yourchance. Tento projekt pomáhámladým dospělým ze sociálně vyloučených skupin žít samostatný a plnohodnotný život.




 

Jak vidíte nás, Čechy? Čím se řídí naše mentalita?

Snažím se na každém - Čechy nevyjímaje - hledat ty lepší stránky. Takže vidím národ, který světu dal skvělé osobnosti, k jejichž hodnotám se stojí za to hlásit, ať už to je Masaryk, Baťa nebo Havel, ale i řadu vědců, sportovců, umělců a lidí, kteří dělají dobré jméno své domovině; ale taky Švejka a Cimrmana. A kousek každého z nich je asi v každém z nás. Lidé často mluví o společnosti, státu, já jsem před chvílí použila slovo národ a domovina. Jejich obsah jim ale dáváme každý z nás - Vy, já, Vaši čtenáři, taxikář, který veze turistu z letiště... Naše mentalita byla deformovaná dvěma totalitními režimy za sebou a to poznamenalo naše postoje... Myslím, že naše generace a mladí lidé mají za úkol vrátit některým pojmům jejich původní smysl. A věřím, že to dokážeme.


Co pro vás znamená víra?

Mojí vírou je víra v Boha a Ježíše, našeho spasitele. Je to stavební kámen pro všechno, co dělám. Znamená pro mne kotvu v rozbouřené době, směrovku na křižovatce, studnu v poušti, inspiraci, zdroj moudrosti... A z jistého úhlu pohledu i určitou konkurenční výhodu - hlavně v tom, že moji obchodní partneři vědí, jaké hodnoty jsou pro mne důležité, takže mohou lehce odtušit, co ode mne mohou čekat.



Co lidem často a přitom zbytečně brání v životním štěstí?

Myslím, že pýcha, nevděčnost a to, že neznají smysl svého života. Pýchu si často nechceme přiznat. Je to obyčejné a navíc ošklivé slovo. A jsme opět u posunů ve významu, o kterých jsem už mluvila. Lidé většinou nehledají své já v sebeurčujícím (někdo by řekl filosofickém) slova smyslu. Jen prostě jdou, pomyslně vykolíkují určitý prostor a řeknou: "toto je mé nedotknutelné ego", a pak se diví, když jejich postoj narazí na realitu života. Měří své štěstí vlastnictvím posledních výstřelků IT nebo módních katalogů, místo aby hledali rovnováhu. A věřte mi, že tady nehoruji pro život v poustevně, o kořínkách a vodě - hlavně že žiji jaksi duchovně. Myslím, že štěstí je o vyrovnanosti v několika oblastech - duševní a duchovní (víra, kultura, vzdělávání, relaxace), fyzické (zdraví, kondice - sport, spánek), materiální (finance, hmotné zabezpečení, kvalita jídla) a sociální (kvalita vztahů, pocit úspěchu, pocit užitečnosti, společenské začlenění). Šťastný život je jako chůze po laně.



Jak reflektujete generaci narozenou po roce 1989? Jaké naděje do ní vkládáte?

S mladými lidmi jsem v kontaktu hodně, často přednáším na středních i vysokých školách. Vidím hodně polarizovanou generační skupinu, a tu polaritu způsobuje to, kde tito mladí vyrůstali. Poznávám zdravě ambiciózní lidi, kteří mají znalosti, chuť jít přes překážky a něco dokázat. Na druhou stranu vidím spoustu rezignovaných hochů a dívek, kteří si odkroutí svých pár hodin ve škole a sednou si k počítači. Na otázku, co chtějí dělat, až dokončí studia, řeknou, že skončí na pracáku, protože u nich v regionu práce není. Když jsem to slyšela poprvé, byl to šok. Narodili se do svobodné země! Málo s nimi ale o svobodě mluvíme. Málo s nimi hovoříme o tom, co svoboda znamená, jak s ní naložit, jak s ní zacházet, co umožňuje a jaké na nás klade odpovědnosti. Generace narozená po roce 89 je první generace, která bude o své uplatnění soutěžit na globálním trhu. Aby uspěla, bude muset prokázat mnohem víc schopností, než papouškovat to, co říkala paní učitelka u tabule. Budou muset mluvit aspoň dvěma cizími jazyky, protože angličtina a řidičák se dostaly na stejnou úroveň předpokládaných schopností. Budou muset umět kriticky myslet, argumentovat, být kreativní a flexibilní, spolupracovat, nést odpovědnost za své výsledky... Na nic z toho je škola nepřipravuje dostatečně. A bohužel ani v řadě rodin se tyto schopnosti cíleně nepěstují. Je to generace, která dostala obrovskou šanci a s ní související odpovědnost.



Stáří. Co se vám pojí s touto fází života?

Stáří má podle mne dvě fáze. Tu aktivní, kdy člověk už má jistý pokročilý věk, ale je čiperný. K tomu se mi vybavuje obrázek mé 83-leté tety, které, když zavoláte, že ji chcete navštívit, tak vytáhne kalendář a řekne něco ve smyslu: "Zítra odjíždím na týden do Itálie, pak jsem na Šumavě, potom máme ty zámky na Loiře - to je na 10 dní... Co třeba za měsíc? To bych měla být týden v Praze!" A když v téhle fázi jednou neodjedete a přihlásí se skutečné stáří, tak se mi vybaví moje babička. Stará paní s hůlkou, pečující rodina, moře trpělivosti a vyprávění, jaké to bylo, když byla malá a co dělala za války... 

V knížce Rok draka (r. 2000) mám na tohle téma jednu básničku:
Stáří
Stříbrné vlasy,
vrásky na čele,
ospalé dny
a noci probdělé,
pomalý krok,
sípavý dech,
život za okny
ve čtyřech zdech
Jde, do všech vráží,
tak vypadá stáří.
Po všem se slehne zem.

 

 

Připravil David Halatka

přidáno 30. května 2014 do kategorie Lidé

ČTETE: 5 otázek pro Janu Merunkovou · 30. května 2014 · Lidé
·
Další články