Kontakt O nás

5 otázek pro Danu-Sofii Šlancarovou

Dana-Sofie Šlancarová je lektorkou kurzů osobního rozvoje (zaměřených na vědomý business, vědomý život a vědomé ženství). Dále pracuje se sny a možnostmi jejich využívání. Dana-Sofie, která je nadto majitelkou nakladatelství OSULE, nahlíží život inspirujícím pohledem.

 

1. Jak vidíte nás, Čechy? Od čeho se odvíjí naše mentalita?

Zrovna dnes jsem si při chůzi po krásném a energeticky velmi silném českobudějovickém náměstí uvědomila, jak jsem ráda a vděčná, že žiju zrovna v Čechách. Miluju ten kout mezi "Východem" a "Západem", protože v něm vidím velký potenciál, a to jak krajinný, tak lidský. Lidi, co znám, jsou otevření, upřímní, šikovní, vynalézaví, poctiví, duchovní, baví je tvořit a žít, vznikají tu v mnoha oblastech velké věci, které mají přesah dál, daleko za hranice naší vlasti.

Nechce se mi moc mluvit o mentalitě, protože je to takové škatulkování a generalizování, které není přesné. Navíc cítím, že po otevření hranic se i Česká republika hodně globalizuje a to trochu stírá rozdíly v tom, co obvykle nazýváme "národní mentalitou". K tomu bychom pak mohli rozlišovat ještě mentalitu českou a moravskou, a na Moravě třeba ještě jihomoravskou a valašskou, abych jmenovala ty, z nichž jsem sama vyšla. Každý kraj u nás má svou specifickou mentalitu – i když i zde rostoucí mobilita stírá rozdíly mezi nimi.

2. Co pro vás znamená víra? 

Víra pro mne znamená zejména víru v sebe. Je to pro mne vědomí toho, že jsem jedinečná lidská bytost, která se rozhodla inkarnovat se sem na planetu Zemi, aby zde něco zažila. Ve skutečnosti jsme bytosti neomezené, nekonečné ve svých schopnostech a možnostech, a toliko hrajeme onu "zemskou lidskou hru" na omezené zdroje a možnosti, protože v omezení a v hranicích a v pravidlech hry nacházíme možnost zkušenosti a prožitku. Víra je pro mne víra ve vyšší řád, smysl, štěstí, dobro. Dobro přitom může mít mnoho podob, které se nám v určitých fázích života nebo na určitém stupni poznání mohou zdát jako "zlo". Víra je pro mě vědomí, že jsem součástí většího celku, většího nekonečného celku, Všehomíra nebo Boha, jak to kdo chce nazývat. Víra je pro mě poznání, že já sama jsem zodpovědná za to, co se mi v životě děje a mohu to ovlivnit.

3. Co lidem často a přitom zbytečně brání v životním štěstí?

Oni sami. A případně jejich systém přesvědčení. To je bohužel jedna významná negativní česká vlastnost, šlapat si po vlastním štěstí, nevěřit si – a případně ho závidět druhým. Ale jako lektorka kurzů osobního rozvoje – i jako přispěvatelka do tak úžasného časopisu, jako je Osobní rozvoj – vidím, že i v této oblasti se naše "národní mentalita" rychle mění a lidé se otevírají a hledají sami sebe a své "skutečné štěstí". Mám možnost pracovat jak s lidmi, kteří jsou v businessu, tak s lidmi, kteří se pohybují ve sféře, kterou nazýváme obvykle "duchovní", "spirituální" nebo "ezoterickou" – a mám radost, že vidím, jak se tyto dvě sféry propojují, protože jedna bez druhé nemůže pevně stát. Businessmani začínají objevovat touhy své duše na vision questech a ezoterici začínají oceňovat důležitost peněz. A vzájemně začínají vidět důležitost obého a přestávají věci hodnotit na "lepší" a "špatné". A to je taky krok k životnímu štěstí.

4. Jak reflektujete generaci narozenou po roce 1989? Jaké naděje do ní vkládáte?

To je třeba moje sestra nebo můj syn. Vidím, že jsou v pozitivním slova smyslu "svéhlaví" a jdou si za svým. Neberou falešné ohledy na věci, které jim neslouží. Nerespektují pravidla, která podle nich nemají opodstatnění. Díky tomu jsou mnohem spokojenější a šťastnější. Vnímám to tak, že každá generace má svůj úkol. Poválečná generace vybudovala pro tu mou generaci materiální zabezpečení ("vezmi si tu čepici, ať nenastydneš", "hlavně se dobře nasnídej!" atd.:-). Proto naše generace narozená v 70. a 80. letech už může úplně jinak žít a tvořit – a taky se zabývat "osobním rozvojem" a "spiritualitou", čemuž ta poválečná generace ne vždycky úplně rozumí. Ale to je v pořádku, jejich úkol byl opravdu jiný. No a my jsme zase dali život "indigové" generaci, která má za úkol rozbořit staré a nefunkční systémy.

5. Stáří. Co se vám pojí s touto fází života? 

Jak pracuju s ženskou cykličností, je "stáří" pro mne jednou fází mého každoměsíčního cyklu. Jednou za měsíc jsem stará žena, které dělá problém se pohybovat, být akční, rychle myslet a jednat, hodně toho stíhat, ale zároveň toho mnoho ví a cítí a vidí. Je moudrá, velmi moudrá. Vidí hluboko do podstaty věcí. Vidí samotné jádro problémů. Vidí a ví, že každý problém je jenom výzva, kterou si stavíme před sebe my sami. Tato stará vědma moc nemluví, ale dokáže dobře poradit, když je tázána. Vidí každodenní běh života, ale tolik se jí už nedotýká, protože vidí za něj. A to jsou všechno neuvěřitelné dary, za které jsem velmi vděčná, že jsem si jich vědoma a že si jich můžu užívat už teď, ve svém "mládí".

 

přidáno 27. května 2014 do kategorie Lidé

ČTETE: 5 otázek pro Danu-Sofii Šlancarovou · 27. května 2014 · Lidé
·
Další články