Kontakt O nás
Být vůdcem v managementu…

Být vůdcem v managementu…

Česká manažerská organizace se zabývá vůdcovstvím v moderním státě, nejen v politice ale především v businessu. Několik myšlenek z pera Zbyńka Pitry, předsedy rady jejích expertů, vybíráme.

 

Důvodem častého nepochopení vztahu mezi vůdcovstvím a managementem je nevyjasněný vztah mezi managementem jako profesí a vůdcovstvím jako osobní charakteristikou. Což vede ke dvěma extrémům. Ke ztotožnění managementu s vůdcovstvím (sémantická shoda) či, naopak, k výraznému oddělení obou pojmů jako sémanticky nesourodých. Vůdcovské schopnosti manažerů organizace jsou přitom nutnou podmínkou pro úspěšný a dlouhodobý rozvoj nejenom organizace samotné, ale také společnosti, kde působí a její dlouhodobé prosperity.

Vůdce musí mít autoritu

Management a vůdcovství představují spojité nádoby forem vedení lidí. Vést lidi manažerovi dovoluje formální autorita pozice, kterou zastává. Ta však musí být spojena s jeho osobní autoritou, aby jeho mocenská autorita byla v dostatečném rozsahu akceptována těmi, které vede. Musí mít také dostatečnou odbornou autoritu, opírající se o jeho profesní kompetence, aby o správnosti a uskutečnitelnosti své vize budoucích úspěchů organizace dokázal racionálně přesvědčit všechny pochybovače. Zároveň musí mít osobní charisma, podporující jeho vůdcovské schopnosti, aby v perspektivu a přínosy jím sledovaných záměrů uvěřili všichni, kteří spolu s ním budou jím proponovanou vizi budoucích úspěchů naplňovat.

Pět nových trendů

Původní pojetí vůdcovství, známé spíše pod anglickým pojmem „leadership”, se orientovalo na kvalitu interpersonálních vztahů v menších pracovních kolektivech, nejvýše v rámci jedné organizace. V současné době jde o mnohem víc. Je to hlavně pět vývojových trendů, které ovlivnily potřebu výrazné transformace tradičních metod managementu do podoby vůdcovského působení manažerů ve vnitřním prostředí moderních organizací a také do jejich okolí.

Vývoj informačních a komunikačních technologií

Rozšíření internetu a sociálních sítí nabídlo zdroje informací, které byly dříve jen obtížně dosažitelné či dokonce nedostupné, v rozsahu překonávajícím všechna očekávání. To nemohlo zůstat bez odezvy v sociálním klimatu organizací, kdy intimita libovolných (včetně důvěrných, bohužel) informací se postupně stírá jejich veřejnou dostupností.

Generační obměna (odchod generace baby-boomers z vedoucích pozic v podnikatelských subjektech) nositelů manažerských rolí vyvolala změnu v postojích k formálním autoritám a byla spojena s více ležérním a méně formálním postojem k normám organizačního chování a především se zpochybněním některých tradičních zásad fungování asymetrického vztahu „podřízený-nadřízený“. Bohužel, v mnoha případech také s rozvolněním pracovní kázně a disciplíny.

Globalizace světové ekonomiky, usnadňující prakticky neomezený transfer kapitálu, zboží i práce po celém světě a vytvářející podmínky pro vznik velkých nadnárodních korporací, vyvolala potřebu uplatnění vůdcovského působení vůči kolektivům, které jsou regionálně, kulturně i sociálně výrazně diverzifikované.

Vývoj nových technologií a urychlení inovačních cyklů vyvolalo potřebu výrazného zvýšení profesních kompetencí pracovníků všech organizací (byť s odlišnou naléhavostí v jednotlivých případech) a zvýšilo význam intelektuálního kapitálu pro další rozvoj prosperity moderních organizací. Organizační struktury dnešních organizací jsou jednodušší a flexibilnější a jejich efektivní fungování je ve stále větším rozsahu závislé na angažovanosti a iniciativě jejich pracovníků.

Zvýšení podílu sektoru služeb na úkor průmyslové výroby ve světové ekonomice a stírání hranic mezi obory podnikání vyvolalo potřebu sdílení znalostí uvnitř jednotlivých organizací či dokonce mezi účelově spolupracujícími organizacemi. To klade nové nároky na plnění vůdcovské role manažerů současných organizací, kteří musí otevřít prostor kvalifikovaným pracovníků k participaci na přípravě jimi připravovaných klíčových rozhodnutí o dalším vývoji organizace.    

 

Vůdce je ten, kdo dokáže přemluvit jiné,
aby ho následovali

Začátkem vůdcovství je zápas o srdce a duše lidí, schopnost shromáždit je ke společnému cíli a vdechnout jim důvěru v jeho dosažení. Nemá smysl mít tyto schopnosti, pokud nemáte vůli je využít. Toho lze úspěšně dosáhnout při splnění tří základních podmínek:

1. Autentický vůdce musí být služebníkem jisté pravdy a tuto pravdu učinit ohniskem společného zájmu – v tom spočívá síla jeho charakteru.

2. Autentický vůdce musí být obdařen nakažlivým optimismem a rozhodností vytrvat tváří v tvář obtížím – v tom se projevuje jeho zdravá soudnost, rozvaha a sebeovládání.

3. Autentický vůdce musí být dobrým znalcem lidí, aby si dokázal vybrat správné spolupracovníky a odhadnul jejich povahové vlastnosti – musí přitom uplatňovat spravedlnost, umírněnost a rozhodnost, umění vládnout a poradit si se všemi událostmi a eventualitami.

přidáno 13. ledna 2016 do kategorie Byznys

ČTETE: Být vůdcem v managementu… · 13. ledna 2016 · Byznys
·
Další články